I hope you die

6. října 2013 v 21:10 | Janie |  o ničem
Poslední dobou jsem nějak bez energie, i W říká, že jí přijdu čím dál smutnější. A přitom je vlastně všechno super. Sehnala jsem kytaristku do kapely například. Přede mnou stojí váza s tulipánem, kterej jsem v pátek dostala, a stejně se neusměju, když se na něj podívám. Něco je špatně.

Měla bych se přestat tolik opíjet.


Vyvolávám zmatek ve vlastním mozku tím, že mu dávám protichůdný signály. Čtu si Holčičku, která nechtěla vyrůst a v příští vteřině koukám na Super Size Me. Poslouchám feministické kapely při četbě Bukowského.

Když já bych prostě jenom chtěla, aby mě všichni nechali na pokoji. Aby se nesrali do toho, co si myslím a dělám a chci. Nechápu, proč musej všichni řešit ty největší píčoviny, jenom aby něco řešili. Přišla jsem domů o dvě hodiny pozdějc. Mám pětku z eseje, protože jsem jí odevzdala pozdě. Vyndala jsem čajovej sáček z hrnku a položila ho na stůl. Koupila jsem si špatnou omáčku na špagety. Nevím, jestli je podle mech rodičů vobec něco správně. (Aspoň teda z těch věcí, který dělám já.)

A tak sedím večer při rozsvícený lampě, piju mátovej čaj a poslouchám Molly Nilsson.

I know you think I'm morbid when i say:
I hope you die by my side
The two of us at the exact same time
I hope we die not long from now
The two of us at the exact same time
(Molly Nilsson)

Ale bude to lepší. Příští víkend jdeme s W, Bráchou, Kerry a tou novou kytariskou na koncert SPS. Ona vlastně nikdy prej na žádným punkovým koncertě nebyla, tak to určitě bude zážitek. Doufejme, že dobrej. A pak budu přespávat u W. Sakra, proč už si ani nepamatuju, kdy jsem se naposled na něco doopravdy těšila? Vždyť se děje (resp. bude dít) tolik věcí, na který se můžu těšit! Příští víkend! A pak koncert Suzi Quatro, na kterej vážně jedu!

Pořád teď jenom čtu a taky se koukám na filmy. Byla jsem v hlavní knihovně, takže jsem si vybrala spoustu knížek (který jsem během čtyř dnů přečetla), a taky jsem dneska konečně viděla XXY (od čehož jsem teda čekala víc). Třeba o tom napíšu. Zas nějakej čtenářskej deník.

Chci bejt šťastná a zamilovaná a veselá a optimistická. Zase. Stavy jako teď mám ale bohužel čím dál častějc a bojím se, aby mi to jednou nezůstalo.
 


Komentáře

1 Someone Invisible | E-mail | Web | 7. října 2013 v 17:21 | Reagovat

Jo, zážitek to bude... A jde ještě můj nejlepší kámoš... A další lidi :D (překvapivě)
Já naopak teď vůbec nečtu ani se nedívám na filmy. Ne, že bych neměla čas. Jen chybí chuť cokoliv dělat...
To bude všechno možná ten podzim...

2 Magdaléna | Web | 7. října 2013 v 17:41 | Reagovat

Závidím čas na knížky, filmy a tak... mám toho na poličkách tolik, jen není kdy.
.
S těmi stavy si nedělej hlavu, je to podzimem. Zkus si to užít a uvidíš, že vytoužený optimismus přijde brzy sám.

3 James | Web | 7. října 2013 v 18:52 | Reagovat

Přesně, taky znám dost lidí co řešej píčoviny jen aby něco mohli řešit.
Neopíjej se (páč je to k ničemu), nebuď feministka (nebo aspoň uspořádej třeba.. pochod za práva ženskejch. já nevím. ale tohle soukromý nenávidění nic nezmění), jak už bylo řečeno o pár centimetrů vejš, s těma stavama si nelam hlavu.. taky to tak teď mám. Je to tím že je kratší dobu světlo a tak podobně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.