Za sebe bez předsudků

15. září 2013 v 22:32 | Janie |  o něčem
Už na jaře jsem vymyslela projekt (původně měl být na výtvarku, v rámci toho že jsme se úplně ke konci učili o angažovaném umění a já se inspirovala výstavou OUT/INSIDERS), který měl bojovat proti upozornit na vysokou míru předsudků v naší škole. Každodenně jsem slyšela rasistické, sexistické, apod. poznámky od spolužáků i učitelů, což mě pochopitelně začalo dost srát. Tak jsem si jednoho dne začala všechny ty věci zapisovat. V plánu bylo vyrobit potom spoustu letáčků s těmahle hláškama (pochopitelně anonymníma, ne že by tam bylo napsáno "pan profesor Kratochvíl řekl") a vylepit jima školu, s tím že by k tomu byly webový stránky, kde by byl jakejsi manifest (snažila jsem se najít nějaký slovo bez konotací ale nepřišla jsem na nic vhodnějšího), kterej by sloužil jako výzva k tomu, aby lidi nějak reagovali na to, když tyhle věci slyší, protože všechno to začíná už ve škole, a to že ignorujou rasistický vtipy co jejich spolužák vypráví spolužačce z Vietnamu, je taky jeden z důvodů, proč je rasismus v týhle společnosti tak ignorovanej/tolerovanej/podporovanej.


Potom začaly prázdniny a já jsem o nich bohužel neměla čas to nějak připravovat (a vlastně možná ani chuť). Teď jsem se rozhodla se do toho pustit, ale donutilo mě to přemejšlet i o sobě. Jsem vůbec bez předsudků? Vážně nikdy nejsem rasistická, xenofobní, homofobní (oukej, to asi fakt ne...), ani sexistická?

Ale hovno, jasně že jo.

Můj názor vždycky byl takovej, že nikdo není úplně bez předsudků, ale ten kdo si to uvědomí, s tím může něco dělat a snažit se tak nechovat. A já se snažila. A naučila jsem se to, stejným způsobem, jako to většinou pochopí každej - tak, že se sám stane členem nějaké skupiny, vůči které mají jiné skupiny předsudky. Zvláštní že je já jsem to nepoznala ani tehdy, když jsem se začala oblíkat jako pankáč (někdy ve dvanácti letech), ani tehdy, když jsem začala mít anarchistické nebo komunistické názory (někdy ve čtrnácti letech), ani tehdy, když jsem začala chodit s holkou (někdy v šestnácti letech). Pochopila jsem to v ten moment, kdy jsem se začala zajímat o feminismus a přemýšlet o tom, že s feministkami dost názorů sdílím. A uvědomila jsem si, že už kvůli tomu, že jsem holka/žena/dívka/jakékoli označení pro osobu ženského pohlaví, můžu bejt diskiminována nebo nějak znevýhodňována. (Samozřejmě jsem zpětně viděla, že jsem už dřív nějaké ty názory měla, akorát je neuměla formulovat a nezbývala jsem se jima, ale to je vedlejší.)

Proto mě dost zaskočilo, když jsem o sobě asi před měsícem zjistila, že mám konkrétní předsudky. A to když jsem se od W dozvěděla, že jí jedna z jejích dobrejch kamarádek (o níž jsem slyšela už spoustu věcí, ale setkala jsem se s ní jednou v životě asi na pět minut) řekla, že se nechá předělat na chlapa.

Abyste rozuměli, neodsuzuju jí, teda pardon, ho za to. Jasně že ho v tom podporuju, i když ne tak jásavě jako ostatní (kterejm to přijde prostě úžasný a tak). Vlastně jsem na to v první chvíli nic neřekla - ale potom, když jsme se o tom s W bavily pozdějc, jsem se jí zeptala na to, co mi problesklo hlavou jako první: "A co na to její přítelkyně?"

A jsme u toho. Ta přítelkyně ho prej ve všem podporuje a plánuje s ním zůstat. Dokonce spolu plánujou děti (což je sice logický, protože potom už děti moct mít nebude, ale je to trochu hustý, muset se definitivně rozhodovat o takovejch věcech v osumnácti letech). Nejsem bez předsudků, protože já opravdu nevím, co bych dělala, kdyby mi něco takovýho řekla moje přítelkyně. Jasně že je to jiná situace, jasně že bych to asi poznala už dřív, a jasně že přece není důležitý jakýho je kdo pohlaví, když se do něj zamiluješ. To všechno beru. Ale prostě mě to donutilo nad sebou přemýšlet. Jestli to trochu nepřeháním. Možná jsem se během posledního půl roku změnila až moc, nebo aspoň moc rychle. A... reagovala bych úplně stejně, kdyby mi W řekla, že se nějakej její kámoš chce nechat předělat na holku?

V pátek jsem prý pozvaná na jeho oslavu narozenin. Prej má dost zajímavý známý - teda pokud vám nepřijde běžná společnost lidí, kteří jsou všichni homosexuální, transsexuální, nebo oboje dohromady (haha). Ale to už je jiné téma, o kterém tu ještě určitě budu psát - jestli je dobrý se izolovat v LGBT komunitě. Jasně že ne, ale na druhou stranu je přirozený bavit se s lidma, který maj s tebou něco společnýho a podobný problémy atd. Vždycky jsem zastávala názor, že sexuální orientace není žádná osobnost-definující vlastnost, a tak je nesmysl nebavit se s někým jenom kvůli ní (a jsme zase u těch předsudků!), ale občas si s některejma lidma vážně nemám co říct. Ano, myslím tím většinu mých dosavadních kamarádů - bílých heterosexuálních mužů kteří nemají existenční nebo sociální problémy, jedí maso a volej Schwarzenberga. Love it. (Ale možná si s nima nemám co říct spíš proto, že poslouchaj jinou hudbu, jinak trávěj volnej čas, nezajímaj se o politiku nebo lidská práva a nikdy nečtou knihy.)

Bože, kam jsem se to zas dostala?...

Tímto končím tenhle delší-než-bylo-v-plánu a vůbec-ne-zmatenej článek a dávám vám prostor k vyjádření názoru na tohle téma. Budu moc ráda. Vždycky hrozně oceňuju, když mi napíšete pod článek svůj názor na téma, nebo o něm začnete diskutovat. Vždyť to je jeden z důvodů, proč to vůbec píšu.
 


Komentáře

1 zabana | Web | 16. září 2013 v 12:35 | Reagovat

Já určitě nějaký předsudky mám, možná dokonce i rasistický, ale nejsem a ani nemůžu bejt žádnej extrémista, protože sama sem kříženec haha (děda je z Bagdádu). Ale když jedu tramvají s nějakou bandou vyřvávajících cikánů tak si o nich nic hezkýho nemyslim a je mi to prostě nepříjemný. Taky mi vaděj postižený lidi, to bude ale nejspíš nějakej můj osobní problém.
Proti lidem co sou orientovaný sexuálně jinak, všelijak vylepšený a předělaný nic nemám, ale hlavně já žádný takový lidi ani pořádně neznám, sice moje nejlepší kamarádka z dětství lesbička je, ale od nějakejch deseti let sem jí ani neviděla.
Ten projekt je určitě zajímavej, já chodila na školu (výtvarnou), kterou většinově tvoří už lidi, který sou i myšlenkově trochu posunutý jinam, jak někde třeba na gymplu, nejsou tak sevřený, protože to "umění" to prostě nedovoluje, takže sem se vlastně nesetkala a ani neslyšela o nějaký diskriminaci, jakýkoli. Jediná nějaká nesnášenlivost (s uvozovkama) probíhala mezi různejma oborama (grafici/fotografové/filmaři) kdy si každej myslel že je větší umělec než ten druhej, ale to bylo samozřejmě na přátelský vlně - hromadně sme tam totiž pomlouvali zase manažery .)

2 James | Web | 16. září 2013 v 17:24 | Reagovat

Asi mi čteš myšlenky, protože na skoro stejný téma mám už pár dní rozepsanej článek. Původně mě napadlo oblíknout se do křiváku a steelek, a jít na Václavák bojovat za lidský (ženský?) práva, jako to tenkrát v 60. letech dělali černý panteři. A za to, aby lidi nebyli souzení za barvu pleti, ale svoje činy. Mě nikdy nezbil cikán nebo černoch, jen bílí. A stejně, mám předsudky vůči cikánům, protože nás tím krmí média. Konkrétně novinky.cz. A to je hodně špatný. Jenže nevím co s tím udělat. Napadlo mě začít třeba něco psát do novin a tak.. začátek je to slabej, ale lepší než nic.
Líbí se mi že o tom takhle přemejšlíš.

3 Meggy | Web | 16. září 2013 v 20:37 | Reagovat

Já nevím, přijde mi, že lidi mají spoustu předsudků, já sama nejsem bez předsudků a nemyslím si, že to je dobrý. Ale podle mě nejde se úplně změnit na člověka, který nemá žádný předsudky.
Přijde mi, že v týhle zemi a celkově na světě je hrozně špatnej systém. Na všem jde vidět pravda a na všem je i blbost. Když si vezmeš, že ženský si furt stěžujou, jak maj malý práva, oukej, je to pravda, ale pak když za ně chlap platí skoro kdekoli, tak je jim to dobrý, nepřijde ti to nefér? Proč si chlapy nezaložej nějakej myšlenkovej směr, kterej bude proti tomuhle? Jo, vím, že to je extrém, ale taky je na tom trochu pravdy.
Stejně tak, že... když píšeš o lidech, kteří jedí maso a volí schwarzenberga, zní to hrozně opovržlivě. Přijde mi to, jako kdyby sis myslela, že jsou úplně blbý. Já neříkám, že je schwarzenberg skvělej, ale je to jejich názor a má stejnou cenu jako ten tvůj.
Slyšela jsem o lidech, který napadli cikáni, pak se nedivim, že ty lidi nemaj rádi cikány. Na druhou stranu mě sere, jak je celá společnost proti cikánům, ale občas když něco vidím na ulici, je mi z toho blbě. Nepopírám, že je mi občas blbě i z bílých, ale jakmile řeknu, že je mi blbě z cikánů, jsem rasista, i kdybych řekla, že je mi blbě z bílých a z cikánů. Přijde mi to všechno hrozně vyhrocený, jakože čím víc se to bude řešit, tím víc to bude na hovno. Tenhle svět prostě funguje na tom, že je lepší nechat to, aby se to nějak uklidnilo.
Chtěla bych, aby se to nějak změnilo. Ale myslim, že tohle moc není v našich silách. To bude trvat několik desítek let, než se to (možná) změní.

4 Eleanor | Web | 16. září 2013 v 22:29 | Reagovat

To s těmi nalepovacími papírky je rozhodně super nápad. Lidi si aspoň uvědomí některé věci.
A jasně, taky nejsem bez předsudků, ale spíš nemám ráda lidi už tak všeobecně, něž to konkretizovat na určitý typ (tak jasně, ten rasismus vůči cikánům tady asi má skoro každý).
To přeoperování je taky zajímavé. Viděla jsem takový zajímavý film /XXY (2007)/, kde se vlastně dotyčná osoba musela rozhodnout, jestli bude mužského nebo ženského pohlaví, ale... to už jsem se dostala koukám někam mimo. :D

5 Berenika | Web | 18. září 2013 v 22:04 | Reagovat

Budu si všímat maličkostí, protože nechci na tvůj článek odpovídat dalším skoro stejně dlouhým článkem, protože by to jinak nešlo, takže sakra, ve dvanácti pankáč? Tou dobou jsem chtěla být Scene Queen a nosila jsem oblečení z New Yorkeru a sbírala věci "s peace". Chtěla bych tě potkat, tou dobou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.