Vlastně jsem chtěla psát o tom, jak nikdo nepochopil pointu předchozího článku, a o děsivých podmínkách v ruských věznicích ("i za války v Terezíně pracovali jenom dvanáct hodin"), ale asi nejsem schopná psát o něčem důležitým. Tak příště.

26. září 2013 v 23:27 | Janie
Byla jsem se školou dva dny v Terezíně. Bez W, protože řekla, že po výletu do Osvětimi už další takovej zážitek nepotřebuje. Takže jsem byla na tomhle místě v mrazívým podzimním počasí a s naprosto nudnejma spolužačkama, se kterýma se nedalo o ničem mluvit a chodily spát před desátou. Chvílema jsem si připadala jako Yngve z Mladých rebelů, jak jsem vždycky chodila jako poslední, měla na sobě sako s plackama a sluchátka v uších. Sice jsem neposlouchala Joy Division, ale věřte, že Someone Else's Bed a vlastně všechno od Hole taky není nic co by ve vás probouzelo ty nejradostnější emoce. Teda kdyby to šlo.


Ve středu jsem jí pozvala do kina na Jízdu (jo, vážně to promítali!) a pak jsme si šly sednout do Rock Café. Povídaly jsme si o dost zajímavejch věcech - řešily jsme obecně řečeno to, jak je možný že jsme tak opačný a zároveň tak stejný. To, proč je pro nás obě ta druhá tak úžasná. Proč jsme si změnily život natolik, že už to nikdy nemůže bejt jako předtím. Proč se k nám lidi chovaj tak jak se chovaj.

Prej jí ještě nikdo nikdy nepozval do kina. Neříkám, že by mě někdo zval do kina každou chvíli, ale vždycky mi to přišlo tak nějak běžný. Až kvůli tomu, že to říká, si uvědomuju, že ona byla taky první člověk, co mě pozval do kina. Prej jí ještě nikdo nikdy nedal kytku - ale ona byla taky první člověk, co mi dal kytku. Prej s nikým nechtěla nikdy chodit - ale ona byla taky první člověk, s kým jsem chtěla chodit. A tak dál, a tak dál. Občas mi to přijde až divný, jakoby to nemohla bejt pravda. Ze začátku jsem si dokonce myslela, že mi v některejch věcech lže, aby na mě udělala dojem, nebo tak něco, ale teď už vím, že je to nesmysl. Už vím, že mi nejenom nelže, ale dokonce mi mi o sobě všechno. A v tom to možná je. Že ona je taky první člověk, kterýmu říkám pravdu.

 


Komentáře

1 Meggy | Web | 27. září 2013 v 20:48 | Reagovat

Občas na to taky koukám, jak si mám s někým najednou, co říct. Akorát bohužel většinou zjišťuju, že člověk si toho pak hodně už jenom dovymýšlí. Vidí to tak, protože to tak chce vidět. Teda aspoň mně se to tak občas stává.
A to s těma spolužačkama...Vždycky, když něco takovýho čtu, tak mi to přijde smutný. Zastávám ten názor, že člověk nikdy nemůže patřit tam, kam nechce :)

2 sarush ef | Web | 28. září 2013 v 0:34 | Reagovat

Jedu za rok do Osvětimi a jsem hodně, hodně zvědavá.

3 Liška | Web | 30. září 2013 v 23:41 | Reagovat

Someone else's bed! Akoby ma to praštilo medzi oči. Posledné dni som to počúvala tak sakra veľa krát, že... Oh.
A máte krásny vzťah. Až chcem začať veriť. (:

4 yadnee | Web | 1. října 2013 v 16:30 | Reagovat

je to strašně zvláštní pocit a zní to děsně krásně, s hole asi ještě líp (právě sem si je zas pustila, dík).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.