Dear future me!

9. června 2013 v 21:33 | Janie |  o ničem
Jak je? Doufám, že ještě žiješ nebo nejseš ve vězení (a že pořád miluješ The Runaways). Teď jsi oslavila dvacátý narozeniny a určitě máš depku z toho, že už nejseš teenager, tak si aspoň přečti, jaký byly Tvý sny a plány v čerstvejch sedmnácti, abys mohla mít dobrej pocit z toho, co se Ti všechno splnilo a cos dokázala.


Snad (!) už jsi sehnala spoluhráčky do své super dívčí kapely a už jste odehrály nějaká koncerty. Asi nejste moc slavný, ale určitě vás to všechny baví (asi bys nebyla v kapele s někým, koho by to nebyavilo, ne?), a to je důležitý, a třeba vaše muzika někomu něco dá nebo někoho nějak osloví, a to je ještě důležitější. Možná ses začala učit hrát na kytaru (a hrozně Ti to nejde), ale jestli ne, nic si z toho nedělej - jako Zpěvačka jsi stejně nejlepší. Docela by mě zajímalo, jestlis nakonec byla v kapele s W. Vlastně mě zajímá i jak dlouho spolu budete. Nebudu Ti to ale nijak plánovat nebo předpovídat, protože to ani nejde (a abych řekla pravdu se mi o tom přemejšlet zrovna nechce).

Pokud si s ní vážně tři roky, tak se běž nechat vyšetřit, protože ses asi zbláznila. Ne, dělám si srandu (protože vím, že tohle bude číst, jelikož jsem jí slíbila, že když mi dá přečíst její dopis pro své budoucí já, dám jí přečíst ten svůj - což je taky důvod, proč už o ní dál psát nebudu. Haha!) "Nevím, co se bude dít, ale přestávám se bát," a tak jenom chci, abys věděla (protože na to asi budeš mít dost jinej pohled, jako na všechno, co se stalo před delší dobou), že tehdy když mi bylo šestnáct nebo sedmnáct, tak mě to fakt bavilo a (jak asi víš) poprvé v životě jsem byla opravdu spokojená sama se sebou a s tím jaká jsem a co dělám.

Někdy touhle dobou v roce 2010 se stal jeden z mejch důležitejch životních zlomů (á, to zní tak pateticky!), kterej mě naučil jednu věc: Lidi (ne jenom kluci, i když tak je to taky myšleno) se k tobě budou vždycky chtít chovat jako ke kusu hovna a cílem života je nenechat si to líbit. Dobře, cílem života je něco úplně jinýho, ale víš jak to myslím. Ty mi rozumíš. (Haha!)

Takže jestli zrovna s nikým nechodíš, pravděpodobně jsi zamilovaná do někoho, kdo se k Tobě chová neskutešně hnusně, jako (až na asi jednu výjimku) vždycky - tak pamatuj na to, co jsem Ti teď napsala.

Myslím, žes nikdy nepřestala bejt feministka a děsně politicky angažovaná. Doufám, že většina Tvých známých z vejšky, kde teď doufám jseš (naprosto netuším, co bys mohla studovat, ale dejme tomu že je to žurnalistika nebo mediální studia nebo podobná blbost), jsou míň omezený, než spolužáci z gymplu, ALE doufám, že s těma kámošema, cos tam ěmla, se ještě poořád občas vídáš, protože (aspoň teď) jsou hrozně fajn a jsou to mý jediný kámoši.

Sakra, hrozně by ses mi smála, kdybys věděla, co teď poslouchám, když tohle píšu.

Asi jsi se ještě několikrát viděla a mluvila s Janou Kratochvílovou - ale doufám, že ne mockrát, protože když jsi s někým moc často, ztratí pak to kouzlo "nbejvětšího idolu". Zařekla jsem se, že než mi bude dvace, PŮJDU na koncert Joan Jett, takže jak se Ti líbil? (Blbá otázka, uznávám.)

Snad už jsi KONEČNĚ napsala tu knihu o svým životě. Vydali Ti jí a pak si všichni přečetli, o čem jsi přemýšlela a co jsi dělala, když Ti bylo dvanáct nebo třináct a hrozně se Ti kvůli tomu smáli. (A pak je smích přešel, když si tam přečetli o sobě.) Myslím, že pořád ještě píšeš na Blog, i když už ho mezitím určitě našli všichni Tvoji spolužáci, rodiče, atd., ale Tebe to nesere, protože je to psaní pro Tebe důležitý (a hlavně máš určitě spousty pravidelných čtenářů a máš ze sebe dobrej pocit).

Doufám, že sis odškrtla hodně věcí v tom Seznamu věcí, co bych chtěla zažít, než umřu - ale ne všechny, protože umřít ve dvaceti určitě nechceš. Asi už máš dost piercingů a taky nějaký tetování, a vypadá to kurva dobře. Vsadím se, že sis nikdy neostříhala vlasy, a pořád jseš blondýna. Hodí se to k Tobě. A ptát se, jestli se nezačala oblíkat usedle a nepřestala chodit na koncerty a tak, je asi blbost.

Nejspíš pořád nepracuješ (až na nějaký krátkodobý brigády) a bydlíš u rodičů. Jestli ne, hodně mě překvapuješ. (I když ve skrytu duše Tě úplně vidím v nějakým bytě v centru Prahy, kde bydlíš s nějakejma super lidma.) Tvůj rodinný život asi vypadá pořád stejně, takže o tom není třeba psát - a jestli se nějaké významné změny udály, tak o nich stejně nemůžu dopředu vědět.

Tak mě napadá, jestli se ještě někdy zamiluješ do nějakýho kluka. Víš, jakej mám na to teď názor - a jestli ne, přečti si to v nějakým mým starým Deníku, který máš určitě všechny doma a je jich obrovská hromada!

Vlastně sis to už asi přečetla, protože bez toho bys ani nečetla tenhle dopis, kterej si do Deníku vložím. Určitě ses nudila a pročítala si stará Deníky, a našlas tenhle dopis, na kterej jsi už určitě dávno zapomněla. Doufám, že sis k tomu pustila jednu ze svých mnoha desek Joan Jett a The Runaways! Haha!

Měj se krásně, buď přád taková jaká jsi (jak Ti před třema lety řekla Jana Kratcohvílová) a teď se věž někam bavit! Tím opravdovým cílem života je přece užívat si ho nejvíc jak to jde!

Tvá sedmnáctiletá Jane

P.S.: Nezapomeň napsat dopis svému třiadvacetiletému já, ať se taky pobaví! Haha!
 


Komentáře

1 Zebra | Web | 9. června 2013 v 22:32 | Reagovat

nádherný, nádherny sny. :))) supr,suprsupr

2 Zebra | Web | 9. června 2013 v 22:33 | Reagovat

přeju ti, ať to výjde:)

3 Someone Invisible | E-mail | Web | 10. června 2013 v 19:05 | Reagovat

Doufám, že ještě žiješ... Kdyby ne, asi si to ani nečte...Ale.. :D
Určitě to bude skvělý to ve dvaceti najít a číst... :)

4 Jimmy Mindfucker | Web | 10. června 2013 v 22:08 | Reagovat

Kostky jsou vrženy, budoucnost předurčena... Ano, a Jana Kratochvílová. /čas neplyne lineárně, takže se vlastně všecko z toho už stalo./

5 Sylvana Raven | Web | 10. června 2013 v 23:01 | Reagovat

Tohle je dost zajímavý, napsat dopis svýmu budoucímu já. Asi si mě právě k něčemu inspirovala. :)

6 Succuba | Web | 13. června 2013 v 13:30 | Reagovat

To je senzační nápad! Myslím, že si taky napíšu dopis pro sama sebe. Určitě ti to muselo pomoct dost věcí ujasnit - doufám, že mě pomůže taky. Vyřiď svému dvacetiletému já, že ho pozdravuju ;)

7 Berenika | Web | 19. června 2013 v 11:35 | Reagovat

Chválím.
Můžu být kytaristka v tvý feministický kapele? Hraju týden a už umím Montgomery, Blowing in the wind a... Tichou noc. No neber to.

8 Es. | Web | 20. června 2013 v 14:23 | Reagovat

Dopis pro své budoucí já mám otevřít na konci prosince roku 2013.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.