Předčtyřmalety

16. února 2013 v 16:50 | Janie |  o ničem
Úplně přesně před čtyřma lety jsem se cítila úplně přesně stejně, kvůli úplně stejným lidem. Dost absurdní. ZBYTEK ODSTAVCE JE CENZUROVÁN. POŘÁD JEŠTĚ NEMÁM KOULE NA TO, PSÁT SEM O LIDECH, KTEŘÍ SI TO NA 100% PŘEČTOU (PROTOŽE NEJSEM TAK BLBÁ, ABYCH SI MYSLELA, ŽE TO NEČTE, KDYŽ ÚMYSLNĚ PŘEDE MNOU OTEVÍRÁ BLOG ANČI, NA KTERÉM JSEM KOMENTOVALA ÚPLNĚ KAŽDÝ ČLÁNEK A NAVÍC V ASI PŘEDPOSLEDNÍM ČLÁNKU JE PŘÍMEJ ODKAZ NA MŮJ BLOG). NENÍ TO TAK, ŽE BYCH SE BÁLA LIDEM ŘÍKAT, CO SI O NICH MYSLÍM, ALE PODLE MĚ JE HORŠÍ TO O SOBĚ ČÍST, AŤ JE TO COKOLIV.


Až na milostný život v troskách (haha) mi ale věci docela vycházej. Moje kapela už má (včetně mě) tři členy! Budu je muset spolu seznámit a vnutit jim svůj vysněný název pro kapelu, který jsem vymyslela už před několika lety a je prostě perfektní.

Včera jsem byla na akci s názvem Reaggaenerace. Bylo to takový abstraktní. Piva po dvou za šedesát šest. Narváno (aspoň podle hadrů) hoperama, teknařema a dredařema. Třetí pankáč v celým klubu, co se s náma dělil o brko. Miluju, když někam přijdu a lidi si mě odněkud pamatujou, i když já je neznám. Úžasnej hlas Missy M a závěrečná When I Fall In Love. Punková cesta posledním metrem s nohama na protějším sedadle a muzikou z iPodu a pivem v kelímku.

Ale máma mi říkala, že můžu!

Omylem jsem otevřela jeho blog. Zařekla jsem se, že po tom, co jsem s ním několik týdnů nemluvila protože si přečetl můj blog, jeho blog číst nebudu, páč nechci být pokrytec; ale na blog co se jmenuje podle jedný z nejlepších písniček od The Runaways jsem kliknout musela. Pokaždý, když totiž objevím nějakej novej blog, umírám hrůzou, že je její. Zvlášť, když má v oblíbených i ten můj. Ale jinak miluju, když má někdo můj blog v oblíbených, i když já ten jeho nikdy neviděla.

Nejsem tak namyšlená, jak to asi vypadá. Jsem jenom optimistická. Když se tak nad tím zamyslím, jeden rozdíl mezi přítomností a předčtyřmalety je - teď věřím, že je to (co si přeju) možný...
 


Komentáře

1 WildChild | Web | 16. února 2013 v 17:13 | Reagovat

To si ze mě děláš asi srandu???????????????????????????????????????? Včera jsem se do Crossu chystala, až na to, že tím, že jsem spala asi pět hodin jsem se na to nakonec vykašlala. Aaa, to mě mrzí, mohla bych tě nezávazně potkat.

2 WildChild | Web | 16. února 2013 v 17:18 | Reagovat

Ale teď jdu nějak okomentovat celý článek.
Fakt strašně moc nechci, aby se můj blog dostal do cizích rukou, ale ze strachu z toho, že se to stane, nemohu být plně upřímná a to mě dost sere.
Ne.. Musím se zas vrátit k tomu Crossu. Až to půjdeš příště, dej mi vědět! (Jinak já to mám nejlepší, ohledně nočních cest, bydlím dva bloky od Crossáku:D)

3 naivepesimist | Web | 17. února 2013 v 2:27 | Reagovat

A já zase tvrdla doma. Ale tentokrát se super lidma a.. super věcma. Ha.

4 Someone Invisible | E-mail | Web | 17. února 2013 v 12:17 | Reagovat

Já nesnáším, když si mě lidi pamatují a já je ne... Hlavně, když znají mý jméno a v životě mě neviděli... A když se ke mě moc hlásí...
Já vím, že jeden známej člověk můj blog čte. Ale ten člověk mi nevadí... Ale děsím se toho, že si ho jednou přečte někdo, o kom tam někdy píšu. I když třeba ne hnusně... Každopádně, až na pár vyjímek to necenzuruju...
Vracení se zpátky je vždycky na píču. Zatím mě buď vedl domů otec (bože proč), nebo jsem musela odcházet před koncem, hodně před koncem. Hodně před těma nejlepšíma kapelama. A nebo jsem nešla vůbec.

5 Sjuzi | Web | 19. února 2013 v 21:56 | Reagovat

Ten koncert musel bejt dost dobrej. :)

Já se fakt bojim toho, že na můj blog někdo přijde. Snažim se řikat si, že je mi to jedno, ale neni. A už se mi zase nechce stěhovat...

Nevim, proč to jistá osoba dělá, že před tebou dává naschvál najevo, že čte tvůj blog... Jestli to má bejt nějaká "děsněmocvtipná" provokace... Tak to se ta osoba asi docela spletla. ;)

6 Jimmy Mindfucker | Web | 20. února 2013 v 22:29 | Reagovat

Pardon, že se chytám jen toho Deadly Huntu.

Ale bože. Pořád nám ho cpe místní reggae kapela, točí s nim klipy a tak. nesnáším ho už z principu.

7 Vločka. | Web | 22. února 2013 v 11:02 | Reagovat

Hmm. Je zajímavý si během jednoho dne přečíst něčí celej životní příběh. Jo, to kecám. To co sem píšeš asi nebude ani pětina životního příběhu, ale stejně z toho mám poněkud mind-fucked. Rozhodně ne ve špatným slova smyslu. Pro pochopení, jsem nemocná a přečetla jsem všechny tvoje články v téhle rubrice. A je to docela šílený vidět, jaks psala v roce 2011, kolik se toho změnilo a kolik toho vlastně zůstalo stejnýho.
Prostě miluju příběhy a tenhle je sakra dobrej. Všechny sou svým způsobem dobrý. Ale někteří lidi prostě mají co říct a někteří ne. Někteří mě něstojí za to, se zajímat o jejich příběh. Tvůj je online a já sem si ho děsně užila.
Konec trapnýho monologu, nevím co bych tak řekla. Mám ráda Fidela, asi nejvíc z těch všech lidí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.