Knihy, co jsem četla v prosinci 2012 a lednu 2013 (protože si fakt nepamatuju, kterou jsem četla těsně před nebo po Novým roce)

5. února 2013 v 0:05 | Janie |  o knížkách
Po celý měsíc jsem si zapisovala každou knihu, kterou jsem přečetla. (Tučným písmem ty, které jsem četla poprvé.) Už dřív jsem dělala to, že jsem si každý den psala do Deníku, co čtu a poslouchám, ale potom jsem měla půlku Deníku zaplněnou jenom tím, a celkově to tak ztrácelo na celistvosti. Rozhodla jsem se teda všechno to psát sem. Doufám, že třeba někoho inspiruju svým krátkým komentářem a vybranou pasáží z knihy, aby si knížku taky přečetl. (Snažím se vždycky vybrat jednu nebo pár vět, které mně přijdou nějakým způsobem charakteristické, ale zároveň neprozradit, jak to dopadne - většinou mi přijdou nejlepší poslední věty knih, ale sama nesnáším nejvíc ze všeho na světě, když mi někdo předem prozradí pointu knížky nebo filmu.)


MADISONSKÉ MOSTY (R. J. Waller)

Kvůli tomu, jak je tahle kniha populární, jsem čekala nějakou trapárnu, ale ve skutečnosti mě to docela vzalo. Možná to bylo tím, že jsem zrovna měla takové romantické období, ale právě lidem, kteří něco takového prožívají (a existuje snad člověk, který by neprožíval nějakou lásku?), bych knihu doporučila. Je to moc silnej příběh, i když je spíš proslavenej tím filmem (kterej jsem zatím neviděla, ale stejně jako u Sophiiny volby a dalších knih asi ani nechci).

Chci ti říct jen jednu jedinou věc. Už to nikdy nikomu opakovat nebudu a prosím tě, aby sis to zapamatovala. V tomhle nejistém světě se taková jistota objeví jen jednou, víckrát ne. Bez ohledu na to, kolik člověk prožije životů.

MLÁDÍ FURT V HAJZLU (C. D. Payne)

Už sedmý díl klasického Paynova románu o Nickovi Twispovi, tentokrát vyprávěný jeho synem. Ačkoliv první tři díly jsou nejlepší, pořád si díly držej jistou úroveň, a pořád jsou - aspoň místy - neskutečně vtipný.

I ona se mě, jako všichni ostatní, zeptala, jestli jsem odcestoval do Mississippi s úmyslem se oženit. "Vůbec ne," odpověděl jsem. "Na to jsem ještě moc mladej." "Jednu dobu to byla hrozná móda, Scotte," odpověděla Sheeni. "Všichni utíkali do Mississippi, aby se tam vzali. Tuším si vzpomínám, že jsem tehdy té mánii sama podlehla s tvým otcem."

MIZERNÁ KARMA (D. Safier)

Od prvního přečtění považuju tuhle knížku za jednu z nejdůležitějších knih svýho života. Přestože to zřejmě bylo myšleno jako vtip (a taky se u toho člověk zasměje), prakticky to vyjdřuje můj názor na posmrtný život, náboženství, a podobně. Předtím jsem to nijak nedefinovala (až na to, že jsem vždycky říkala, že bych se "v příštím životě chtěla narodit stejná, na stejným místě, akorát o pětadvacet let dřív"), ale takhle knížka byla jako prozření.

"Posmrtný život je organizován diferencovaně," začala Buddha s vysvětlováním. "Duše křesťanů spravuje Ježíš, muslimy Mohamed a tak dále. Každý žije po smrti podle toho, v co věřil." "Já jsem na nirvánu nikdy nevěřila, tak proč jsem teď tady?" "Jsem zodpovědný nejen za duše těch, kteří věří v buddhismus, ale i za všechny, kteří nevěří v nic." "Jak to?" "Protože tady nevěřící netrestám za to, že jsou nevěřící."

NORMÁLNÍ (J. Catt)

Tuhle knihu jsem si koupila úplně náhodně, když jsem procházela kolem regálů se zlevněnýma knihama. Upoutala mě svým podtitulem, který zněl: Kolik partnerů je třeba k založení rodiny? A jakého pohlaví? Koupila jsem ji, a byla přesně taková, jako jsem ji čekala - nijak převratná, ale zajímavá a plná načekaných zvratů. Rozhodně je víc než normální...

Moje nové poprsí mi ale nedávalo pokoj; ustavičně mi nepříjemně naráželo do mého rebelského a levičáckého ega. Vůbec to nedopadlo tak, jak jsem si představovala: chtěla jsem jen na pohled vrátit čas o pár let, neměla jsem potřebu dělat se atraktivnější a měnit se kvůli chlapům na mazlíka z Penthousu. A tak jsem usoudila, že by neškodilo nějaké to tetování.

MILUJU LED ZEPPELIN (E. Forney)

Knihu sebraných komiksů Ellen Forney mám už asi rok, a často v ní listuju. Jak už jsem řekla, skládá se z jejích komiksů, které jsou, jak říká autor předmluvy, eklektické, vtipné, zábavné, sexy, a ostřejší, než to nejostřejší kari. Názvy komiksů mluví za vše: Jak kouřit trácu a neskončit ve vězení. Jak se stát úspěšnou call girl. Jak to udělat ženský rukama. A mým osobním favoritem je Poslední soundtrack, který je o tom, jak si představuje svou smrt. Kdyby totiž nabourala s autem, jejím největším přáním by bylo, aby ležela mrtvá v kaluži krve a z rádia pořád hrála písnička od Led Zeppelin.

To je poprvý, co šahám jíný ženský na prsa.

MECHANICKÁ MAGGIE (J. Hernandez)

Touhle knížkou jsem byla totálně nadšená. Vážně. Zamilovala jsem se do Maggie a Hopey (a jestli chcete znát můj názor, tak přestože je Maggie hlavní postava, Hopey je stejně mnohem víc cool) a šetřím teď všechny peníze, abych si mohla koupit i druhou knihu Love & Rockets, Holka z H.O.P.P.E.R.S. S trochou nadsázky by se Love & Rockets daly popsat jako jak by vypadalo, kdyby Ellen Forney byla kreslířkou Marvelu, ale není to přesný popis. Nedá se to prostě nijak popsat. Doporučuju všem, co milujou komiksy, a ještě víc všem, co nemaj rádi komiksy - protože tahle kniha mně k nim přivedla.

Maggie prostě nemůže za to, že se jí tak líběj chlapi.

BAADER-MEINHOF KOMPLEX (S. Aust)

Kromě tématu, které tu nebudu rozvádět, protože by vydalo na jeden rozsáhlý článek, se mě na téhle knize líbila jedna věc: je objektivní. Nikdy jsem nevěřila, že něco jako objektivita vůbec může existovat, ale autorovi se to opravdu povedlo, a výsledkem je kompletní a velice podrobný, nestranný výklad o celém působení RAF.

Buď jsi svině, nebo člověk,
buď přežít za každou cenu, nebo bojovat až do smrti,
buď problém, nebo řešení,
nic mezitím neexistuje.

JAK MI STARBUCKS ZACHRÁNIL ŽIVOT (M. G. Gill)

Druhé přečtení už bylo o něco nudnější, ale pořád je to fajn knížka o rozdílech mezi lidmi a o tom, že v životě není žádná jistota.

"Diverzita dnes patří k hojně skloňovaným výrazům. Ale znám jen málo lidí, kteří se skutečně dokázali přenést přes hranice vlastní společenské třídy a původu - zejména při přijímání lidí, s nimiž by měli každý den pracovat.

NEVIDITELNÝ (C. D. Payne)

Neviditelného jsem sice četla poprvé, ale už jsem ho slyšela - jak možná víte, C. D. Payne měl nedávno turné, při kterém byly pořádány diskuse a autogramiády, a také scénická čtení této jeho nejnovější knihy. Ze zaačátku to teda byla nuda, ale začetla jsem se, a nakonec to bylo celkem fajn. Není to sice tak úžasný jako Mládí v hajzlu nebo Holubí mambo, ale přesto stojí za přečtení.

Zalil mě podivný, nepříjemný pocit. Jako bych měl ke všem orgánům přitisknutou ledovou kovovou tyč. A v té chvíli jsem si všiml, že mi zmizely nohy. A s nimi i zbytek mého těla. Jelikož se považuju za racionálního člověka, vyvodil jsem z toho jediný logický závěr. Právě jsem zemřel.

AC/DC: MAXIMÁLNÍ ROCK'N'ROLL (M. Engleheart & A. Durieux)

Jak asi vidíte, měla jsem období, kdy jsem měla spoustu peněz a chtěla jsem si za ně kupovat užitečné věci, jako jsou desky a knihy. Po téhle knize o AC/DC jsem děsně toužila, když mi bylo dvanáct, a moje nejoblíbenější kapely byly Nirvana, Offspring a právě AC/DC. Splnila jsem si svůj dávný sen (haha), a koupila si jí. Není to nijak převratná kniha, ale asi už jsem přečetla příliš životopisů na to, aby mi přišly úžasné všechny. Jenom jedna věc mi na tom přišla výjimečná, a to ta skutečnost, že začátky AC/DC jsem si neuměla představit. Umím si představit dobu, kdy nebyla oblíbená Nirvana, umím si představit dobu, kdy nikdo neznal The Clash, ale (jak to napsal i jeden z autorů) neumím si představit svět, ve kterém AC/DC nejsou jednou z nejslavněších kapel všech dob.

EXCENTRICI V PŘÍZEMÍ (A. Opekar, J. Riedel, J. Šeblová, J. Tlach, J. Vlček, V. Hanzel, V. Lindaur, V. Vlasák)

Tahle kniha mě ovlivnila snad nejvíc ze všech knih, co jsem kdy četla (spolu s My děti ze stanice Zoo a pár dalšíma). Základně zformovala můj hudební vkus a dodneška v ní objevuju další inspiraci. (Mám doma dokonce dva výtisky. Haha.) Pojednává o nové vlně v Československu - které se nemůže říkat new wave, protože celosvětová new wave reagovala na punk, ale nová vlna s ním souzněla a mnohé novovlnné kapely byly vlastně punkové. Skládá se z medailonů hudebních skupin, úryvků z textů (většinu z nich jsem znala i o několik let dřív než jsem slyšela ty písně, z nichž pocházejí), a také příběhu nové vlny jako celku. Nemůžu opomenout grafické zpracování, které je nejúchvatnější, co jsem kdy viděla. Ačkoliv se mi ten termín hnusí (hrozný klišé!), Excentrici v přízemí jsou povinnou četbou pro všechny fanoušky kvalitní české hudby, a to nejen rocku; vždyť právě nová vlna dala prostor experimentům a v jejím rámci se v Československu začaly poprvé objevovat dosud neznámé žánry: reggae, ska, hip-hop, ale i synth pop.

Když poslouchám rádio,
co tam všechno hrajou,
napadne mě jedna věc:
oni se nám smějou...
/Manželé/

NICK CAVE: THE BIRTHDAY PARTY A DALŠÍ LEGENDÁRNÍ DOBRODRUŽSTVÍ (R. Brokenmouth)

Nikdy jsem hudbu Nicka Cavea vlastně neměla ráda. Jeho biografii jsem četla poprvé jen proto, že jsme jí měli doma a životopisy slavných osobností rocku jsou jeden z mých nejoblíbenějších literárních žánrů. Teď jsem ji četla podruhé - a to v tu chvíli, kdy se mi některé písničky od něj začaly líbit. Víte, je to asi nejoblíbenější zpěvák mýho táty a já mu pořád nemohla přijít na chuť, i když jsem se právě kvůli tomu tátovi už mnohokrát snažila. A právě tahle kniha mi pomohla Nicka Cavea pochopit v širších souvislostech, tím spíš, že obsahuje mnoho vyprávění jeho současných i bývalých spoluhráčů a známých.

The Boulvard byla taková ohromná zatáčka, že jste museli točit volantem tak minutu v kuse. Tracy měl takovou starou rachotinu a Nick někdy otevřel dveře, vylezl na střechu a jen tam visel jako velikej černej pavouk. Byl jsem z toho vždycky vedle, mě by tam nikdo nedostal ani za nic. Jednou odtamtud sletěl a bylo to převážně mojí vinou.
Byli jsme v Tiger Lounge a potkali jsme tam takovýho chlápka, mohlo mu být třicet, kterej byl hrozně normální, byl to zubař. Pořád říkal, jak jsme skvělí, nejspíš měl v sobě nějaký separax nebo nějakou tu podobnou odpornou drogu na náladu. Tak jsme toho chlápka ukecali, aby nás zavezl někam na večírek, a cestou si Nick vylezl na tu střechu. A já říkám tomu zubaři: "Co tak teď dupnout na brzdu?" A on to udělal.
Nick sletěl ze střechy auta, svezl se po zádech a ještě klouzal po silnici z kočičích hlav, čmž si pěkně odřel záda. Myslím, že na sobě neměl košili, a jestli měl, tak po tom už ji neměl. Nikdy mi to neodpustil. Upřímně řečeno, netušil jsem, že někdo může být tak blbej a udělat, co říkám. Když se to tak vezme, mohl to být konec.
Nick rád riskuje. Ale asi by neriskoval, kdyby si myslel, že ho to zabije. On nemá žádný utkvělý "přání smrti", ale chce zažít vždycky víc... jakoby skutečnej život nebyl dost, má pocit, že si musí rozšířit smyslový schopnosti.

MÁ LÉTA S MARILYN (S. Strasberg)

Tahle knížka mi hodně připomněla Má léta s Andy Warholem od Ultra Violet, a to nejenom názvem. Také se nesnaží o nějaký souhrnný životopis osobnosti, jakých už byly napsané desítky, ale popisuje jenom určitou etapu, kterou s ní prožila, a to ze svého pohledu. A jelikož jsem dlouholetou obdivovatelkou Marilyn Monroe, a jsem Blíženec, nemůžu knížku nemít ráda.

MECHANICKÝ POMERANČ (A. Burgess)

Mechanický pomeranč jsem dočetla jenom chvilku předtím, než tohle píšu. Byl pro mě příjemným překvapením, protože většina lidí knížku hrozně kritizovala s tím, že je mnohem horší než film, nedá se číst, vymyšlená slova jsou otravná a nesrozumitelná, atd. Mě osobně knížka bavila stejně jako film. A k jejímu překladateli L. Šenkyříkovi chovám hlubokou úctu.

Co teda jako bude, he?


Ukázku z Mých let s Marilyn a AC/DC: Maximálního rock&rollu přidám později. V obou mám už úryvek vybraný, ale nemám zrovna čas ani chuť listovat skoro osmi sty stránek, abych našla dvě věty.

P.S.: Kurva! Tohle je asi dvojnásobný než moje nejdelší články!
 


Anketa

Mám ke každé knize přidávat i fotku obálky?

ANO
NE

Komentáře

1 WildChild | Web | 5. února 2013 v 18:33 | Reagovat

Tak. Překvapuje mě, že jsem z toho nic nečetla, i když vlastně ne, protože knížek je tolik, že tohle není ani náhoda. Ale, určitě se po spoustu z nich poohlédnu, většina zněla opravdu zajímavě, ale první co si chci přečíst je BAADER-MEINHOF KOMPLEX (musela jsem to zkopírovat :D), protože mi dochází historické (nemyslím přímo historické, ale nevím, jak to říct, prostě odborné. Chápeš mě :D )knížky. Mám totiž systém. Čtu vždy dvě knížky najednou, jednu doma a tou je román (ne jen tak ledajaký) a pak po cestě ze školy, do školy, na sraz a do prdele, mám nějaké historické pojednání, ale potrpím si na moderní dějiny. Takže jo, to chci!

2 Someone Invisible | E-mail | Web | 5. února 2013 v 20:45 | Reagovat

Á! Tolik knížek! Teď se vážně, vážně stydím... Já jsem ráda za nějakých s bídou pět...
(Některý jsem četla, některý zatím vězí jen na mém seznamu... Ale třeba já jsem  jedna z těch, co mechanickej pomeranč knížku považujou dokonce za lepší, než film! :D)

3 Jimmy Mindfucker | Web | 7. února 2013 v 16:05 | Reagovat

Jsem sráč. Nečetla jsem nic až na Mechanickej Pomeranč.

Ale tím se to vlastně vyrovnává.

4 Borůvka | E-mail | Web | 9. února 2013 v 13:34 | Reagovat

Mechanická Maggie se mi líbí.

5 naivepesimist | Web | 12. února 2013 v 23:26 | Reagovat

K Mechanickýmu pomeranči se už dokopávám fakt dlouho. A Miluju Led Zeppelin vlastnim od neděle, a někdy od minulýho tejdne i The Birthday party. (asi bych měla začít číst, co? haha.)

Jo, asi určitě mě znáš..

6 Násilník | E-mail | Web | 19. února 2013 v 18:46 | Reagovat

Pomeranč v knižní podobě je pecka, nevim, kdo si to dovolí kritizovat...jedinej případ, co znám, kdy je film lepší než knížka, no vlastně dva - Trainspotting a Strach a hnus v Las Vegas
jinak nic z toho neznám, díky za tipy!

7 Aňa | E-mail | Web | 20. října 2013 v 15:27 | Reagovat

Pomeranč mě ze začátku nudil, ale pak mě začal bavit. Mechanická Maggie, která se ztratila v domě se sto jedna pokoji mě bavila od začátku. A dozvěděla jsem se pár nových španělských slov. Soundtrack smrti mě rozsekal. Představuji si sama sebe, jak  umírám. Do toho z rádia hraje nějaká kravina a já naposled natahuji ruku abych to mohla přepnout.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.