Hrdinové naší doby

23. února 2013 v 11:51 | Janie |  o něčem
Oukej, teď těco trochu jinýho. Poslední dobou mám fakt divný stavy, jako bych to s něčím dost přehnala - a to jsem přitom naopak tenhle tejden přestala i kouřit a pít, protože už jsem hodně v mínusu a není nikdo, od koho bych si mohla půjčit peníze a už mu něco nedlužila. Možná se jindy přetvařuju, že jsem společenská a bavím se s lidma a směju se, a teď když Fidel nechodí do školy (proč?!?) jsem odložila masku, takže se s nikým nebavím a jenom zírám. Nebo jsem si jenom přes jarní prázniny moc zvykla bejt pořád trochu pod parou a teď jsem vystřízlivěla. (Haha.) Takže chcete slyšet něco divnýho?

Dnešní děti už nemaj žádný pořádný vzory. Na stěnách pokoje mají fotky šedesátníků a obdivujou anonymní blogery. Všechno je smíchaný se vším a nic není myšlený vážně. Ono to už snad ani nejde.

Půlka z mýho seznamu inspirativních osobností na Facebooku jsou fiktivní postavy. A všechno jsou to ženy, samozřejmě. Jsem přece feministka. A anarchiska a komunistka a pacifistka a antifašistka a aktivistka. V době ismů. Někam se mi vytratil ten hédonismus, kterej byl vždycky základem mojí existence. "Hédonismus říká, že naším základním cílem je dosahovat největšího potěšení nebo štěstí. Nejjednodušší forma hédonismu v etice hlásá: Cokoli způsobí potěšení, je správné, cokoli způsobí utrpení, je špatné." Našla jsem si definici na internetu - proč to říkat vlastními slovy, když už to někdo někdy někam napsal?

Můžeme mít všechno a právě proto nemáme nic.
Můžeme chtít všechno a právě proto nechceme nic.
Můžeme vědět všechno a právě proto nevíme nic.
Můžeme bejt všechno a právě proto nejsme nic.

A člověk už se stydí vyslovit slovo pank, jako by jenom tím jeho vyslovením ztrácelo význam. "Co posloucháš?" "Tak různě..."

Najít si písničku na jútúb a stáhnout si pak empétrojku. Sluchátková generace, to jsme my. V izolaci od okolního světa. Celej život přemejšlim, jestli je správný izolovat se - bojovat zvnějšku, nebo bejt s nima - bojovat zevnitř. Co je správný a co je správnější?

Chtěla bych být něčím hrdinou. Ne aby četl můj blog, ale aby si pověsil mou fotku na nástěnku vedle rozvrhu hodin a Kurta Cobaina.


Nový tričko. Vždycky je ze mě najednou hrozná feministka, když dlouho nemám žádnýho kluka.
 


Komentáře

1 Lucyje | Web | 23. února 2013 v 18:27 | Reagovat

Hezky napsáno.
(a o hédonismu slyším poprvé)

2 Someone Invisible | E-mail | Web | 23. února 2013 v 20:58 | Reagovat

Amen...
(Já si říkám, že jsem sama sobě vzorem. Asi si pověsím svou fotku na nástěnku...)

3 WildChild | Web | 23. února 2013 v 22:55 | Reagovat

A já též nevím, co říct, protože jsi my všechny slova vytrhla.

4 Borůvka | E-mail | Web | 24. února 2013 v 5:34 | Reagovat

Moje sluchátka jsou rozbitá. Jako kdybych ohluchla.

5 Jimmy Mindfucker | Web | 24. února 2013 v 10:11 | Reagovat

Sluchátková generace. To jo. Ale je to jedna z mála věcí, která je ještě tady svobodná, teda internet a tak - v rámci možností. Víc nic.

6 naivepesimist | Web | 25. února 2013 v 0:26 | Reagovat

Sluchátka nás drží nad vodou, ale jednou nás stejně uškrtí. (amen.)

7 ratuska | E-mail | Web | 3. března 2013 v 5:45 | Reagovat

Můj život je špatný. Ale sluchátka mě zachrání.

8 Násilník | E-mail | Web | 4. března 2013 v 23:00 | Reagovat

shrnutí hédonismu je krásný, nádherný, jo!
pocity co máš ze "sluchátkový generace," jsou stejný nebo hodně podobný jako ty moje, onehdy jsem je shrnul u článku o London Calling http://www.kidsandheroes.com/novinky/london-calling-od-the-clash-slavi-kristova-leta-9077 tak nějak, že když ti to tyhle kapely navíc ještě připomínaj, jseš smutná z toho, že ten jejich svět nepoznáš

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.