"Rakovinu nepodporuju!"

4. prosince 2012 v 22:22 | Sweet Jane |  o ničem
Už dlouho jsem si chtěla najít brigádu. Pořád jsem odpovídala na nějaké inzeráty, ale samozřejmě mi nikdy nikdo neodpověděl. Až jednou. A to byla zrovna ta nejhorší práce, co vás napadne. (Teda až na mekáč. Tam bych nešla nikdy, i kdybych nebyla proti němu z ideologických důvodů. Stačí se podívat na Betty, která si tam spálila celý ruce horkým olejem, že s nima nemohla hýbat, ale do prácve musela, aby jí nevyhodili.) Prodávám na ulici charitativní předměty.

Už jsem předtím měla brigády, ale byly dost sporadické. Navíc to byly brigády jako pretestace SCIO testů, vyplňování údajů do tabulek v počítači nebo zalepování obálek. Nuda. Všichni mi říkali, že takováhle kancelářská brigáda je jejich největší sen, a to co já by nikdy nedělali. Já tu práci ale miluju, a nikdo mě nechápe. Budu se snažit vysvětlit proč.


Nikdo by nevěřil, co člověk může zažít za dvě a půl hodiny na jednom místě před zastávkou metra. (Teď už to sice není tak extrémně zajímavý, ale ten první den byl vážně brutální.) Jeden kluk mě pozval na rande, což mě, přestože mi ve skutečnosti nikdy nezavolal, dost potěšilo - už snad rok se mi nestalo, aby mě zval na rande člověk, kterého jsem zrovna náhodně potkala. Taky jsem dostala nabídku od nějakého asi padesátiletého chlapa, abych (cituji) "se s ním dala dohromady" a odjela na Slovensko, kde má byt. (Haha.) Potom se se mnou dal do řeči nějaký pojišťovák, že prý hledá lidi, kteří se nebojí otravovat cizí lidi na ulici, aby pracovali v pojišťovně. Ale i kdybych tam chtěla pracovat, musela bych na to bejt starší. (Vlastně se divím, že chtějí, aby pracovala pro pojišťovnu holka v gládách, křiváku a s napůl červenejma vlasama.)

Nakonec jsem tam mluvila ještě s jedním člověkem. To už bylo o něco less funny. (Omlouvám se, ale nějak jsem si navykla prokládat řeč, a tedy i psaní, anglickými výrazy. A moc používám slovo perfektní.) Přišla ke mně nějaká holka (aspoň myslím, že to byla holka) a řekla mi, že ona nadace, pro kterou vybírám peníze, jsou podvodníci. Já jsem ale ještě byla vycvičená ze Studentského Summitu (o tom tady taky ještě napíšu - další děsivá historka) diplomatickému vyjadřování, takže jsem jí odpověděla, že "nevím, jaké pro to má důkazy". Potom mi začala nadávat všemi možnými slovy z většiny začínajícími na K, říkat mi ať odtamtud vypadnu, vyhrožovat mi zmlácením a zlomením vazu, a taky mě kopla do lýtka a plivala na mě. Nenechala jsem se vyprovokovat. Reprezentovala jsem tu nadaci, a nemohla jsem si dovolit chovat se tak, jak bych na to asi reagovala kdykoli jindy. (A kromě toho nejsem magor jako ona.) Proto jsem jenom čím dál víc zvýšeným hlasem opakovala "přestaňte mě obtěžovat" a "přestaňte mi vyhrožovat". Nakonec odešla, ale byl to fakt zážitek.

Hodně lidí taky říká, že to musí ze mně vysávat veškerou energii, slyšet v jednou dnu tolik odmítnutí. Jo, je to hustý. Ty lidi se hrozně opakujou, ale některý z nich říkaj i originální věci. Normální lidi řeknou "ne, díky", nebo "ne, omlouvám se", možná "nemám drobné". Tímto žádám všechny lidi, aby neříkali lidem vybírajícím peníze pro různé nadační fondy tyto věci (které už opravdu nemůžu slyšet):

"Jsem důchodce/student." To znamená, že nemůžete pomoci ostatním?
"Už mám./Už jsem přispěl." Jednou na něco přispět je sice fajn, ale nezaručí vám to dobrou karmu na zbytek života, jak si ti lidé zřejmě myslí.
"Zrovna teď o tom mluvili v televizi, že jsou tohle všechno podvody. Já tomu nevěřím." Já zase nevěřím ničemu, co je v televizi. Kdo má pravdu?
"Nezájem!!!" Nemusíte být hnusní na člověka, kterej v mínus pěti stojí několik hodin před vchodem do metra, fakt ne.

Slyšela jsem i dost kuriózní odpovědi, třeba jeden člověk mi asi špatně rozumněl, a na otázku "Podpoříte děti s rakovinou?" odpověděl "Ne, já rakovinu nepodporuju!" Z některerých odpovědí mě ale spíš mrazí. Už tři lidi mi odpověděli "ne, mám svojí"...


Tento článek bych chtěla věnovat první lásce jedné své kamarádky. Teprve nedávno jsem se od ní dozvěděla o tom, že prý má tahle její první láska rakovinu, a řekla jí, že poslední chvíle života chce strávit s někým jiným. (Dost drsný, tohle slyšet.)

A o víkendu jí přišlo esemeskou, co jí ta osoba vzkazuje v dopise na rozloučenou...
 


Komentáře

1 S. | 4. prosince 2012 v 22:50 | Reagovat

možná se divíš, že tvuj blog ještě čtu...(doufám, že ti to nevadí, jestli jo, řekni mi to)

taky jsme s M. chtěly mít brigádu a taky šlo o prodávání charitativních předmětů
nakonec nám tak ženská ale vubec nezavolala, i když tvrdila "že se určitě ozve", takže z toho nějak sešlo

ale teda je fakt, že je to mnohem...(nemužu najit správnej výraz) .. zajímavější a drsnější než jsem si představovala, ale myslim, že chápu, že tu práci miluješ - pamatuju si, jak jsme se jednou bavily o pracích, který bysme chtěly dělat a proč

i když já jak to tak čtu, tak nevim jestli bych to zvládla... slyšet "ne, mám svojí", to by mě asi dost "vzalo", já takový věci hrozně prožívám

no, docela tě obdivuju, že to zvládáš a máš na to nervy

2 imdisabled | E-mail | 4. prosince 2012 v 23:30 | Reagovat

Faktem je, že tyto sbírky, které své "vyslance" financují a nejedná se o pouhé dobrovolníky většinou skutečně podvodem jsou a nebo se ke skutečně potřebným, na které se vybírá, dostane opravdu minimální částka (po odečtení mzdy brigádníků atd.). Každopádně je vidět, že ty tu práci bereš hrdinně a s nadhledem a navíc jsi ji využila jako podklad pro opravdu vtipný článek. Díky, pobavila jsi mě...i když z toho posledního dovětku mě skutečně zamrazilo. Ale bohužel i to je život.

3 imdisabled | Web | 4. prosince 2012 v 23:32 | Reagovat

Jinak na střední jsme také občas dělali dobročinné sbírky, takže ty odpovědi mi jsou dobře známé. :D A většinou je to stále dokola.

4 Someone Invisible | E-mail | Web | 5. prosince 2012 v 17:50 | Reagovat

Já brigádu sháním docela dlouho. A pořád nic. Měla jsem minimálně dvě slíbený, ale ty lidi se na mě, jednoduše řečeno, z vysoka vysrali. A teď maj všude plno, nebo maj nějakej požadavek, kterej nesplňuju...
Ale rozdávání či vybírání jsem dělala už zadara. Kámoška to má jako brigádu a tak nám zavolala. No a my jak debilové jí pomáhali :D
A pokud ti ty lidi neřeknou nic, většinou maj najednou něco důležitýho na pozorování kdesi v dálce :D

5 Jane | E-mail | Web | 5. prosince 2012 v 18:02 | Reagovat

Nikdy jsem nepřidávala na svůj blog komentáře, ani jako odpovědi, ale teď mně teprve došlo, že jsem tomu dala úplně jiný závěr, než to mělo mít, a vlastně tam chybí ten hlavní důvod, proč to dělám – vynechala jsem to, co jsem tímhle elaborátem vůbec chtěla říct. Nevadí...

P.S.: S, divím se. Ale i kdybych to nechtěla, zakázat bych ti to nemohla, ne? Ale je mi to jedno. A ty už nebloguješ? (Škoda.)

6 Houp | Web | 6. prosince 2012 v 19:54 | Reagovat

Já brigádu teď mám - konečně! No každopádně jsem za ni spokojená, protože vím, jak těžko se hledá. :) Jinak ta brigáda s charitativním předměty - já měla za to, že takovéhle věci se dělají zadarmo. Jakože ten člověk, který to dělá si za to nic neůčtuje, že je to prostě charita a všechen zisk jde na tu danou věc.
Jinak ta věta..."Ne, mám svojí..." ta by mě asi spražila!

7 Michelle | Web | 7. prosince 2012 v 13:08 | Reagovat

jakože. asi to je na dobrou věci. ale já se taky vyhýbám lidem prodávajícím na ulici věci na dobrou věc. když už ty peníze mít budu, počkám, až jich bude víc a zrovna to pošlu na účet nadace, kterou si sama vyberu. občas na nějakou benefiční akci zajdu, posledně jsem jednu i fotila. tady tomu se ale vyhýbám, protože než na něco přispěju, chci pořádně vědět, o co jde. a když takhle někoho potkám, nemám čas to zjišťovat, protože ve městě mám málokdy čas. jinak je to ale od tebe hezké, že ses dala na něco takového :)

8 Jimmy Mindfucker | Web | 7. prosince 2012 v 15:07 | Reagovat

Abych řekla pravdu, taky na takové věci nepřispívám, k těm dětem se nakonec dostane daleko míň peněz (zaplatíš si svoji brigádu, pošleš to dál, část peněz si vezme kdejakej zprostředkovatel a děcka si můžou vysrat voči)..

9 ratuska | E-mail | Web | 8. prosince 2012 v 15:13 | Reagovat

Taky už jsem narazila na podobné nabídky při hledání brigády. Nikdy jsem do toho ale nešla. Nevěřím tomu. Nepřijde mi na tom nic charitativního, když pak brigádníkům zaplatí. Z čeho jim platí? Jestli dostávají nějaké sponzorské dary nebo snad dotace, nebylo by moudřejší přesunout je rovnou na konto nadace?
Věřím většinou jen tomu, co znám. Se skautama se občas do něčeho takového zapojíme. Samozřejmě zadarmo a neděláme toho moc, protože moc dobře vím, jak to pro spoluobčany musí být otravné. Většinou je to Velikonoční skautské kuřátko pro nadaci Pomozte dětem a Kapka.

10 Sjuzi | Web | 8. prosince 2012 v 20:12 | Reagovat

[5]: To je asi pravda. Btw už jsem zase začla, dneska jsem měla šílenou chuť psát.(Mám většinou, když jsem nemocná a nudim se doma, ale ted to byl fakt extrém. :D )

11 Seš mi fuck. | Web | 9. prosince 2012 v 18:02 | Reagovat

Musim říct, brigáda to může bejt zajímavá.
My s kámošou chtěli prodávat takový ty magnety se zvířatama, ale muselo by nám bejt minimálně patnáct. A glády chci. Jenže jsem švorc. Kurva.

12 Wallop | Web | 10. prosince 2012 v 20:04 | Reagovat

máš odvahu, vždycky jsem si říkal, co za lidi tyhle dobročinosti dělají
btw ta flusající kráva by si zasloužila pár facek

13 Sentencia | Web | 13. prosince 2012 v 14:32 | Reagovat

docela tě obdivuju... já bych na podobnou práci neměla nervy ani odvahu. jsem ten typ, co nerad oslovuje cizí lidi, takže tohle by pro mě byla muka. Občas lidem, co předměty prodávají přispěju. Popravdě ale u mě hraje velkou roli, jak moc je mi onen prodávající sympatický ;)

14 bludickka | Web | 13. prosince 2012 v 21:05 | Reagovat

Tak to jsi dobrá, na to bych se opravdu necítila. Chce to pevný nervy. Ale to diplomatické vyjadřování bych potřebovala jako sůl. Poslední dobou nějak nemůžu s nikým vyjít :)

15 Víla | Web | 14. prosince 2012 v 15:56 | Reagovat

Odmítání lidí znám. Dělala jsem volební kampaň. To bylo nadávek a nevraživosti...
Jinak já opravdu peníze nemám, protože studuju, nemám ani na pitomé bydlení v Brně, takže dojíždím, a živí mě jen matka, která je už půl roku na nemocenské. Jediné, na co přispívám je to, že jsem si adoptovala zvířátko v zoo. Já mám prostě zvířata raději než lidi :/

16 Borůvka | E-mail | Web | 6. ledna 2013 v 19:54 | Reagovat

Na tuhle práci to chce výmluvnost a pevný nervy. To by mě bavilo.

17 Fée | E-mail | Web | 19. ledna 2013 v 13:43 | Reagovat

Upřímně řečeno na spoustu takových věcí nepřispívám. Nevěřím tomu, protože z 99% dotyční nemají zapečetěnou kasu. A navíc všechny ty věci co prodávají vypadají stejně a ani nemají logo organizace nebo tak něco. Ale třeba kytičky si kupuju, srdíčka jsem jednou prodávala a světlušku mám taky ráda.

A ty jsi za to placená? Promiň, že se ptám, jen mi to přijde zvláštní, být placená za charitu :)

Já jsem ale věčně bez brigády, taky jsem rozdávala, ale letáky. Na Malostranský mi nějakej kluk dal za leták lístek se svým číslem, haha :D Stávaj se tam vtipný věci.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.