Open Season

19. prosince 2012 v 20:45 | Janie |  o ničem
V sobotu jsem byla na koncertě kapely Open Season. Předpokládám, že ji nebudete znát (proto sem přidávám několik písniček, které se mi od nich nejvíc líběj) - já jsem od ní donedávna znala jedinou písničku, a to proto, že ji na koncertech hráli Chaotic. Pokud znáte Chaotic, vlastně si určitě dokážete představit, jak Open Season zní, protože tyhle dvě kapely jsou si děsně podobný (až na to že Open Season jsou Švýcaři a Chaotic Češi). Neplánovala jsem na ten koncert jít, ale k svátku jsem dostala mimo jiné to, že mi rodiče zaplatí lístek na jakýkoli koncert. Původně tím byl myšlen výroční koncert Precedens, ale ten zrušili.


Jsem tak ráda, že jsem tam šla. Ten koncert byl neuvěřitelnej! Je to ten typ kapely, při jejíž koncertech si prostě nemůžete pomoct a musíte tancovat od začátku do konce a celý večer se pak neustále usmívat. Zatím jsem tohle zažila... no, jenom na koncertech Chaotic. (Haha.) Cítila jsem totální štěstí - což se mi nestalo už asi dva měsíce. (Bylo to tou kapelou, předtím jsem vypila asi jenom dvě piva.)

Tenhle stav mi bohužel vydržel jenom v ten sobotní večer. V pondělí jsem přišla do hospody, a Fidel s Kilazem hráli ve vedlejší místnosti fotbálek. Když dohráli, zjistili že tam jsem a hned oba odešli. (Možná že už museli jít, ale ohledně některých osob jsem prostě asi moc vztahovačná.) V úterý jsem si asi dvě hodiny povídala u piva s Ruby. Úžasně jsme si popovídaly a hrozně jsme si rozumněly. (Možná mi to tak ale jenom přijde kvůli tomu, že jsem ještě nedávno myslela, že už s ní v životě mluvit nebudu.) Potom tam přišel Fidel a Kilaz. Fidel se tvářil děsně smutně (dokonce víc než obvykle), tak jsem se ho ptala, jestli se něco nestalo. On na mě místo normální odpovědi začal křičet něco ve stylu "Ne, vůbec, nic se nestalo a proto jsem tady o víkendu brečel, nic se nestalo a proto jsem úplně v prdeli!" atd. Tentokrát jsem se zase sebrala a odešla.

Oukej, tenhle článek jsem chtěla psát už včera, a doposud by to bylo stejný. Teď to bude ale o něco optimističtější. (Nemám ráda smutný zakončení článků.) V tyhle tři dny jsme měli ve škole filmový festival, který měl i doprovodné programy - mimo jiné třeba čajovnu, kde právě Fidel a Kilaz dělali čajovníky. Byla jsem tam na chvíli v pondělí, ale nikdo se tam se mnou nebavil, proto jsem tam za celou dobu nepřišla. Až dneska odpoledne. Ale moc pozdě. Jakmile jsem vešla, přišla tam učitelka s tím, že mají začít dávat tu místnost do původního stavu. Samozřejmě jsem se nabídla, že jim pomůžu, přestože jsem neměla zrovna moc času. Například jsem asi půl hodiny seškrabávala (a smývala lihem) velice přilnavou izolepu z podlahy. But it was worth it. Asi kvůli tomu, že to seškrabávání a ostatní věci byly hlavně Fidelův úkol, když jsem musela odejít strašně mi děkoval a dokonce mi řekl, že jsem úžasná.

Proč si tak hrozně beru každou maličkost, co mi řekne (ať je to něco špatnýho nebo něco dobrýho)? Proč kvůli nečemu, co jen tak mezi řečí prohodí, dokážu mít najednou maximální depku nebo naopak totálně nejlepší náladu?

(Jo, to je taky jedna z věcí, v čem jsme si nejvíc podobní...)


Asi víte, že se děsně ráda sázím. A sázky nikdy neprohrávám. (Ani když ani není vlastně možný to vyhrát.) Teď jsem se vsadila s Fidelem - a to protože jsem oba tvrdili, že jsme dokázali vymyslet ten nejpatetičtější a nejsentimentálnější a nejtrapnější dárek k Vánocům. Já ale vím, co je ten jeho dárek (pro jednu holku ze školy) - nějaká zamilovaná báseň inspirovaná Májem od Máchy, vlastně taková předělávka. Kdyby ale on věděl, co je ten můj, nikdy by se nesázel. Sbírka milostných básní a citátů! Ha!

(Pokud to dotáhnu do konce, bude to vážně brutální. Pokud byste měli zájem, můžu to sem nafotit, protože to bude i nějak skvěle esteticky ztvárněný.)
 


Komentáře

1 WildChild | Web | 19. prosince 2012 v 21:02 | Reagovat

Miluju ten vznášející se pocit z koncertů..
Sbírku milostných básní a citátu chci stopro vidět

2 Seš mi fuck. | Web | 19. prosince 2012 v 23:14 | Reagovat

To teda nafotíš.

Koncerty... jsou skvělý.

3 Sentencia | Web | 20. prosince 2012 v 9:55 | Reagovat

koncerty jsou fajn, když se vydaří a to tenhle asi jo ;) zbožňuju pocity absolutního štěstí. bohužel jich zažívám jen opravdu málo a jednou za hodně dlouhou dobu.

4 Someone Invisible | E-mail | Web | 20. prosince 2012 v 15:09 | Reagovat

Tak to byl dobrej dárek :D
A sbírku nafoť. Určitě.
Tak ono zbavit se těch věcí není těžký... Hned za domem máme takovej ten kontejner pro nějakou charitu, případně je můžu dát mladší sestřenici (vesměs to jsou růžová trička a kytičkovaný mikiny).

5 Sjuzi | Web | 20. prosince 2012 v 15:20 | Reagovat

Tenhle pocit absolutního štěstí bych ted potřebovala jak sůl.

No a myslim, že to mám hodně podobně s jistejma osobama, u kterejch stačí, aby řekli jedno slovo a dokáže mi změnit náladu o 180 stupňů... Až mě to samotnou sere. :D

Nojo, ty taky, abys nevyhrála nějakou sázku. :D A nafoť to, celkem by mě to zajímalo. :)

6 Wallop | Web | 20. prosince 2012 v 18:22 | Reagovat

kdo bude soudit čí dárek je víc sentimentální?

většinou si každej myslí, že vyhraje jinak by se nevsázel, já jednou (ne)vyhrál sázku o litr, když jsem se vsadil jestli se Michael Jackson nechal uměle vybělit nebo ne...doteď si myslím, že ne, ale pochybuji, že někdy ten litr uvidím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.