Every Breath You Take

13. prosince 2012 v 22:38 | Sweet Jane |  o ničem
Už mě to nebaví.

Když mi bylo dvanáct, bylo mým největším problémem, když někdo ze třídy měl náhodou na sobě něco stejného jako já. Kdybych tehdy viděla do budoucnosti, nějaké spolužačky v podobném tričku bych si ani nevšímala.


Když jsem se začala bavit s Bráchou, poslouchal metal a měl dlouhé vlasy. Za tu dobu, co se známe, začal poslouchat punk a taky tak začal vypadat. To je normální, už víc lidem jsem takhle představila jiný druhy hudby a oni je začali poslouchat, protože se jim líbily, jenom o nich dosud nevěděli. Začali jsme spolu chodit na koncerty, a trávit spolu hodně času. Už ani nevím, kdy jsem si toho všimla (možná k tomu taky dost přispělo to, co mi o něm říkali ostatní), ale uvědomila jsem si, že to vypadá, jako by mě ve všem kopíroval.

Měla jsem glády, koupil si glády. V zimě jsem si koupila křivák, on ho na jaře musel mít taky. Každičkou písničku, co jsem poslouchala a řekla jsem mu o ní nebo jí dala na Facebook začal poslouchat taky a najednou to byla jeho děsně oblíbená písnička "už hodně dlouho". Musel vidět všechny filmy, co jsem viděla a číst všechny knihy, co jsem četla. Když jsem něco napsala na Facebook, musel to hned komentovat, i když třeba úplně nemístně. A neexistovalo nic, v čem by se mnou nesouhlasil. Převzal všechny moje hlášky, gesta a pohyby. (Je to hrozný, muset úplně změnit slovník, abyste nezněli jako někdo tak patetickej.)

On to aspoň dělá proto, že mě má rád. (Asi.)

Problém ale spočívá v tom, že od něj zase tohle převzala Betty. A ještě zdokonalila. Zná texty všech písniček, co jsem se o nich jenom zmínila a viděla snad všechny filmy, co jsem v životě viděla. Protože jsem bývala posedlá The Runaways, kvůli Bráchovi se o ně začala zajímat - hlavně o Joan Jett (a to mělo prý taky dost vliv na její zjištění, že je údajně lesba). Nikdy mě to nesralo, ale teď když se spolu bavíme, vypadá to dost divně. Bylo to fajn, být kamarádky (když jsem jí vlastně asi tak od těch dvanácti let nesnášela), ale já nechci, aby kdokoliv vypadal jako něčí kopie. Vím, že je nemožné, aby vypadala stejně jako já - nosí kalhoty a tenisky (a mimchodem si taky koupila křivák), má hnědé vlasy, klučičí postavu (jinými slovy můj totální opak) - ale stejně mně to začíná trochu srát.

Oni mě totiž sledujou. Každou přestávku mě oba přemlouvaj, ať jdu na cígo/kafe/pivo a chtěj mi to platit. Když vyjdu ven, jdou taky; když se obrátim, jdou zpět. Chvíli jsem se snažila bavit se třeba jen s ní, ale oni jako by byli přirostlí k sobě, a ke mně taky. Za mnou prostě všude jde Betty a za ní automaticky Brácha. A mně to vadí, protože taky chvíli chci bejt sama, nebo radši s někým jiným - třeba s těma lidma, který jsou pak na mě nasraný, že tam jde Brácha taky. Já vím, že by mi vadilo ještě víc, kdyby na mě srali a nebavili se se mnou, ale nic se nesmí přehánět.

Včera si Betty ostříhala vlasy stejně jako já. Už mě to nebaví.
 


Komentáře

1 Sentencia | Web | 14. prosince 2012 v 8:15 | Reagovat

páni... to se mi v životě nestalo a jsem za to ráda. Nevím, kolik bráchovi a betty je, ale řekla bych, že z toho časem vyrostou nebo to i je přestane bavit. Otázka je, jestli se ti do tý doby chce čekat. :D Další možností je, si o tom prostě jednoduše promluvit, protože já bych na jednu stranu byla lehce polichocená, ale na druhou by mi to asi lezlo krkem. :) Můj brácha je o 6 let mladší, takže je někde úplně jinde a nehrozí tak, že by kopíroval můj styl... navíc, žádnej vyloženě Styl ani nemám...

2 Sjuzi | Web | 14. prosince 2012 v 10:47 | Reagovat

Když jsme se spolu začly kámošit my dvě, strašně jsem tě obdivovala. (Myslim, že sis toho všimla sama. :D) A taky jsem se tak trochu chtěla ti podobat, to nepopírám a myslim, že tobě to bylo taky jasný. Jo, bylo to celkem trapný, to už teď vim taky, ale v tý době mi to nepřišlo. (Nemyslim to tak, že už by se mi nelíbilo, jak se oblíkáš atd, ale že je blbost snažit se tě napodobovat protože "originál je jenom jeden" :))

Ale myslim, že zas takovej extrém jako Brácha jsem nebyla. Chápu, že tě to musí dost srát. Oh god why. :D Pitomý je, že s tim asi nepřestanou, dokud jim to neřekneš. Ale zas si neumim představit, co bys jim vlastně řekla... Achjo.

3 Someone Invisible | Web | 14. prosince 2012 v 14:59 | Reagovat

Kdybych se domů vrátila ráno, byla bych mrtvá. Dost velkej průser mam, když se z koncertu vrátim pět minut po půlnoci. A to jsem za svůj život byla na 6 koncertech...
A v osm mi máti obvykle volá, jestli si náhodou nedělám prdel, že ještě nejsem doma...
To je docela blbý. Můžeš jim to říct, ale to je takový...divný tohle někomu říkat. A nebo to nechat bejt a bude tě to srát...
Mě se někdy stane, že chytnu tón, slovník a gesta někoho jinýho. Ale není to vědomý...

4 Inkognito | Web | 14. prosince 2012 v 15:22 | Reagovat

tydle věci se mi kdysi taky stávaly, akorátže já jsem se na ty lidi koukala tak zle, že se se mnou radši přestali vídat a jen mě nenápadně stalkovali a zajímali se o stejný věci, aniž bych na to musela denně koukat. teď mi to je trochu líto, ráda bych kolem sebe měla jen tak pro potěchu takový loutky, který jsou schopný se kvůli někomu změnit úplně od základů, vytvořila bych si z nich ty nejlepší kamarády, svojí myšlenkovou armádu...
ale asi by to tak ve skutečnosti vůbec nešlo...

5 Víla | Web | 14. prosince 2012 v 15:51 | Reagovat

Já mám bohudík takový styl, že se po mně nechce opičit nikdo. Už tak mi lezlo na nervy, když jsem zjistila, že kámoš poslouchá nezávisle na mně plno stejnejch kapel. Zakládám si na tom, že jsem originál. A takovým lidem bych asi musela naznačit, že mě štvou... Ale já vlastně nenaznačuju. Strašně ráda urážím. :)

6 Tai Todd | E-mail | Web | 14. prosince 2012 v 16:01 | Reagovat

Já měla podobnou stuaci na základce, ale už tehdá mě to točilo do vrtule. Kamarádka, kterou ve třídě nikdo moc nebral, protože byla cizinka-ukrajinka i když žili dlouho tady (ano děti jsou kruté) se upla na mě, mě taky ve třídě nikdo moc nebral, právě kvůli stylu, tehdá ještě moc třináctek nechodilo v gládách s černými nehty, tudíž jsem byla cíl. Jenže milá kamarádka se rozhodla, že bude jako já. Pořídila si stejné boty, stejnou bundu,stejné doplňky, v čem jsem přišla já, ona druhý den taky nebo aspoň v něčem sakra podobním, sledovala, poslouchala, říkala to samé, i když předtím byl její vkus sakra jiný. Do teď mi nedošlo proč, chtěla zapadnout? nebylo, kam já totiž nezapadala vůbec, ale lezlo mi to na nervy, chytla jsem se s ní, ať je laskavě sebou a né mnou a skončilo to až přestupem na střední. Ona zase moc inteligence nepobrala, takže na školu, kam jsem se hlásila a ona taky, se ndostala a skončila na učňáku, ale i eteď po letech, když si s ní třeba píšu, nezměnila se, nekopíruje sice mě, ale všechno kolem, o čem si myslí, že je in a cool ano, vcelku smutné....ale dokonale na tohle pomáhá chyták, začít dělat enbo aspoň jí nebo jemu říct, že děláš věci naprosto mimo a schválně jestli i tohle se jim bude zdát natolik super, aby to dělali jako ovce taky...

7 WildChild | Web | 14. prosince 2012 v 17:31 | Reagovat

Zní to, jako z duchařiny. Ale chňápu, jak to myslíš a je to děsně otravný. Jsme na světě také, aby jsme inspirovali, ale jak jsi pověděla nic se nesmí přehánět.
Možná by to chtělo obarvit se na fosforeskující růžovou ;)

8 Jimmy Mindfucker | Web | 15. prosince 2012 v 23:19 | Reagovat

Nejde to jinak, než to těm lidem vyřvat. Jak tě to sere. A oni budou nasraný, protože si myslí, že nekopírujou. Nebo jo a nepřipouštějí si to. Každopádně tohle znám moc dobře, i když z dřívějška, teď  by mě kopíroval leda tak jednookej kretén..

9 Mad Jerk | Web | 16. prosince 2012 v 18:07 | Reagovat

Myslím že v tobě vidí nějaký vzor. Moc se v tom neorientuju, ale tahle situace mi připomíná mě s kamarádkou.
Poslední měsíc po mě začala všechno kopírovat a aby toho nebylo málo, začala se rovněž stejně chovat..Teď to je v jakési fázi, kdy se napodobováním mého chování snaží znepřátelit mě s mými kamarády. Je to zvláštní. Sere mě to a úplně nejvíc nejhorší je,že se jí to všechno úspěšně daří..

10 bludickka | Web | 17. prosince 2012 v 20:55 | Reagovat

Člověk si nevybere. Buď tě všichni nesnáší a děsí se toho, aby nebyli jako ty, protože jsi pro ně odpad, nebo jsi jejich vzor a snaží se tě napodobovat. Osobně bych byla radši ta obdivovaná, ale ne takovýmhle způsobem. Připomíná mi to, jak jsem si někdy na druhým stupni vytvořila svoji abecedu, změnila styl psaní a dvě kámošky mě hned napodobily. Stejně tak sestřenka, když jsem si vyrobila kalhoty, tak si za dva měsíce nechala udělat dost podobný. Byla jsem tenkrát dost vzteklá! Taky nechci aby se snažil někdo být jako já. Ale zároveň bych chtěla někoho podobnýho mně poznat :) Trochu ironie.

11 Adelaine | Web | 18. prosince 2012 v 17:13 | Reagovat

No, na jednu stranu.. je to asi fajn, máš obdivovatele. Něco takového by mi zřejmě nějakou chvíli lichotilo, ovšem pak by mě začal doslova zabíjet fakt, že se po mě někdo opičí. Docela tě obdivuju, že se tak držíš. Ale jistě, možná tě má rád, no.. Asi bych nemohla vystát někoho, jekož láska se projevuje takto, trohcu zvláštní, ale budiž. Jen jsem an tohle hrozně háklivá a za chvíli bych takové lidi asi musela poslat do prdele. Štěstí jen, že mě nikdy nikdo napodobovat nebude. :D Hahá. A mám vystaráno. No, hodně štěsttí.

12 Seš mi fuck. | Web | 18. prosince 2012 v 19:40 | Reagovat

Tohle znám. Teda... ne tak přesně. Ale vidim, jak se některý lidi snaží napodobit můj styl psaní nebo tak.

Hele, zkus si to užívat. Ber to, jakože jsi pro ně vzor. hahaha, dobře, vim že takhel to nejde. ale stejně.

13 Lucyje | Web | 19. prosince 2012 v 19:48 | Reagovat

Občas mám pocit, že se mi stávaj podobný věci a určití lidi jsou mnou až moc..inspirovaní. A že jim to už není blbý.
Ale možná... jsem asi jenom paranoidní, nebo něco takovýho.

14 Násilník | E-mail | Web | 26. prosince 2012 v 3:47 | Reagovat

tohle je teda už přehnanej extrém, ale zažívám to taky. ty lidi co chodili na plantážníky a začali přebírat ty myšlenky, kterýma jsem chtěl měnit svět, brát je za svoje a uplně je zkuvit, přebírat cizí vkus a znechutit ti tvoje oblíbený věci, Aneta, do který sem se pozdějc bezhlavě zamiloval, mi připadala kdysi odporná protože milovala přesně to co jsem miloval já a bylo to tak strašně vidět že je to jen kvůli mně...
všechny velký a svobodmyslný myšlenky se zkurví tím, že je někdo přebere a začne je uznvat tak, že zničí veškerou originalitu a svobodomyslnost tý myšlenky. stane se ubohou kopií a tím, čím byl dřív, jen v jiným kabátě
ale zas: nějak si řikám, proč to řešit. vždyť tě to nemusí vubec srát. buď jim to řekni že ti to připadá trapný nebo se nad to zkus pozvnýst, nějak to vypustit

15 Borůvka | E-mail | Web | 6. ledna 2013 v 19:47 | Reagovat

Já jsem alergická jenom na náznak toho, že je mi někdo podobnej. Kdybych byla ve tvojí situaci, už dááávno by to vyústil ve vraždu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.