Prosinec 2012

Největší přání

23. prosince 2012 v 12:46 | Janie |  o ničem
Nikdy si nedávám na Nový rok nějaká předsevzetí. Píšu si jenom seznam přání. Seznam toho, co si přeju, aby se v příštím roce stalo. Seznam přání na tento rok měl třicet položek, a je docela depresivní to číst, jelikož si tak uvědomuju, že se z toho skoro nic nestalo. Většinou jsou to ty položky, které jsou na tomhle seznamu každoročně a asi nikdy nezmizí. Koupit si elektrickou kytaru. Napsat Knihu. Setkat se s Joan Jett. Jet na Pod Parou fest. Neřešit zbytečné věci. Problém je v tom, že tomu každý rok doopravdy věřím, že se to všecko splní. Že se vážně změním (protože většina těch věcí se týká něčeho, co ne/chci dělat), že bude všechno podle mých představ.

Open Season

19. prosince 2012 v 20:45 | Janie |  o ničem
V sobotu jsem byla na koncertě kapely Open Season. Předpokládám, že ji nebudete znát (proto sem přidávám několik písniček, které se mi od nich nejvíc líběj) - já jsem od ní donedávna znala jedinou písničku, a to proto, že ji na koncertech hráli Chaotic. Pokud znáte Chaotic, vlastně si určitě dokážete představit, jak Open Season zní, protože tyhle dvě kapely jsou si děsně podobný (až na to že Open Season jsou Švýcaři a Chaotic Češi). Neplánovala jsem na ten koncert jít, ale k svátku jsem dostala mimo jiné to, že mi rodiče zaplatí lístek na jakýkoli koncert. Původně tím byl myšlen výroční koncert Precedens, ale ten zrušili.

Every Breath You Take

13. prosince 2012 v 22:38 | Sweet Jane |  o ničem
Už mě to nebaví.

Když mi bylo dvanáct, bylo mým největším problémem, když někdo ze třídy měl náhodou na sobě něco stejného jako já. Kdybych tehdy viděla do budoucnosti, nějaké spolužačky v podobném tričku bych si ani nevšímala.

"Rakovinu nepodporuju!"

4. prosince 2012 v 22:22 | Sweet Jane |  o ničem
Už dlouho jsem si chtěla najít brigádu. Pořád jsem odpovídala na nějaké inzeráty, ale samozřejmě mi nikdy nikdo neodpověděl. Až jednou. A to byla zrovna ta nejhorší práce, co vás napadne. (Teda až na mekáč. Tam bych nešla nikdy, i kdybych nebyla proti němu z ideologických důvodů. Stačí se podívat na Betty, která si tam spálila celý ruce horkým olejem, že s nima nemohla hýbat, ale do prácve musela, aby jí nevyhodili.) Prodávám na ulici charitativní předměty.

Už jsem předtím měla brigády, ale byly dost sporadické. Navíc to byly brigády jako pretestace SCIO testů, vyplňování údajů do tabulek v počítači nebo zalepování obálek. Nuda. Všichni mi říkali, že takováhle kancelářská brigáda je jejich největší sen, a to co já by nikdy nedělali. Já tu práci ale miluju, a nikdo mě nechápe. Budu se snažit vysvětlit proč.