Komentáře

1 Doma | Web | 17. října 2012 v 20:45 | Reagovat

To zní jako z malého prince : Piju, protože chci zapomenout na to, že se stydím za to, že piju.

2 Počkej si. | Web | 17. října 2012 v 22:44 | Reagovat

Hahahahaha, kluci.

S timd eníkem máš pravdu. ty nejlepší zážitky většinou prostě jenom... prožívám.
Hm. A mohla bych něco napsat do deníku. Poslední zápis někdy v červenci. Pohodaa.

3 Meggy | Web | 18. října 2012 v 21:08 | Reagovat

Máš pravdu s tím deníkem. Prostě člověk nikdy nepíše ty šťastný věci, ale je mi to občas fakt líto, protože i když depkařský zápisy se dobře čtou, chci mít památku na to, co bylo hezký. Mimochodem, právě se už docela dlouho přemlouvám k tomu, abych napsala o včerejšku a dnešku, ale jak se znám, zase to neudělám... Achjo.
Taky moc lidem neříkám, co k nim cítím. Vždycky jsem to brala tak, že to prostě poznají. Smutný je, že postupem času čím dál víc zjišťuju, že to pravda není a že nikdo skoro nic nepozná.
Tak držím palce a doufám, že to dopadne/dopadlo dobře, bude to dobrý (zaklepu to!) vždyť ho znáš...

4 bludickka | Web | 19. října 2012 v 17:14 | Reagovat

S deníkem to tak bývá. Ale když jsem měla jednu hodně velkou depresi z rozchodu tak jsem přestala úplně. Bohužel. Jinak mi tvoje psaní zas tak smutné nepřijde, zdá se, že tě má taky rád, pořád se kolem tebe něco děje, máš spousty kámošů..nemůže to být snad tak zlý

5 Jimmy Mindfucker | Web | 19. října 2012 v 21:14 | Reagovat

Hodně štěstí teda. Se zamilováváním se do samejch hajzlů.

6 Teresa | Web | 20. října 2012 v 1:22 | Reagovat

Nevím, ale je to na pěst, že vždycky toužíme po těch největších hajzlících ;)

7 Es. | Web | 20. října 2012 v 13:01 | Reagovat

Máš pravdu, když jsme šťastný tak nepíšem do deníku. Je to ubohá knížka plná našch depresí. Je mi jich líto.

Zamilovanost je svině. A hajzlíci ještě větší. Snad vždycky budeme chtít jen je.

8 Andulef | Web | 21. října 2012 v 8:53 | Reagovat

Já taky píšu do deníku jenom deprese, smutný věci...
Někdy je zamilovanost fakt p ř í š e r n á ! Nemám moc zkušeností, ale i tak si to dokážu vymyslet, jak by asi něco takovýho bylo. (Doufám že to, co jsem napsala chápeš, ani já to totiž nepochopila.)
Z Tvýho designu mě poněkud bolí oči. :/

9 Niemand | Web | 21. října 2012 v 21:26 | Reagovat

Věci, který nechci slyšet sou nakonec vždycky ty nejzajímavější. Jen to má vždycky svůj opodstatněnej důvod to neslyšení. Stejně jako prázdný deníkový stránky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.