Lepší časy asi nepřijdou (?)

17. října 2012 v 19:19 | Sweet Jane |  o ničem
Dlouho jsem sem nic nepsala. (You don't say?) Vlastně jsem se dost odcizila i svýmu Deníku. Vždycky jsem to tak měla, že když jsem byla fakt šťastná, nepsala jsem o tom. ("Moje dcera si do deníku pořád píše o nějakém klukovi. Mám strach, že by s ním mohla něco mít." "Milá paní, vůbec nic mezi nima není, to je jasný. Kdyby bylo, určitě by si o tom nepsala do deníku, ale prostě by to dělala.") Zato teď bych v tom případě mohla popisovat kilometry a kilometry papíru a pořád by to nestačilo. Vive le depka!


O víkendu jsme byli u Killaze na chatě (já, on, Fidel, a další lidé). (Omlouvám se, ale některá jména tu musím trochu cenzurovat.) Bylo to dost divný. Nejdřív jsem se děsně opila a líbala se s jedním klukem, ale potom v noci jsem byla s Fidelem. Myslím ale, že mu to ten kluk řekl, a oba mě teď mají za děvku. (Možná proto se taky stalo to, o čem budu mluvit později.) V pondělí se s Killazem rozešla jeho holka a on má hrozný depky. Myslím, že to ale nic není oproti jedné holce, která mi ten den řekla, že prý se bude muset stěhovat s rodičema do nějakého města v pohraničí. Po asi hodinovým přemlouvání mi řekla, kdy. Nesmím to ale prý nikomu říct. Je to hrozně těžký, ale vím, že by to k ničemu nebylo. Hlavně ale nikdo nesmí vědět, že jsem to věděla, protože za to by mě nenáviděli.

Ještě něco nesmím nikomu říct. Vlastně ani ne tak nesmím, jako nemůžu. Fakt už to nechápu. Proč já vždycky všechny přemlouvám, aby mi říkali věci, který nechci slyšet?

Byla jsem zase se všema hrát šipky, a Fidel za celou dobu nepromluvil ani slovo. Potom, když odešel Brácha, na něj nadával, ale pořád opakoval: "Ještě, že to ve čtvrtek všechno skončí." Opět jsem z něj dostala, co jako skončí. Sdělil mi, když jsme se loučili, že prý už se mnou, Betty a Bráchou nechce mít nic společnýho.

Večer jsem ho ještě vytáhla ven. Bavili jsme se, jako by se to odpoledne nestalo, ale potom jsem za to musela zavést řeč. Ještě dvě hodiny jsme to probírali. On mi vysvětloval, proč to dělá, a já jemu, proč by neměl. Brečela jsem vedle něj na lavičce - a moje hrdost kvůli tomu, že jsem před ním brečela, brečí ještě teď. Taky kvůli tomu, že jsem mu řekla, že není pravda, že mi na něm nikdy nezáleželo, a že ho mám ráda. Jako fakt. Já, která nikdy nc takovýho nikomu neříkám. (Začala jsem se totiž řídit jednou věcí, co je sice trapná písnička, ale nejlepší pravidlo, podle kterýho se chovat nebo rozhodovat. Listen to your heart. Mělo by se to vyplácet, nebo ne?) Vypadal, že jsem ho trošku přesvědčila, že by mě mrzelo (haha! Mrzelo!), kdyby se mnou nechtěl mít nic společnýho.

To si nevšiml, jak se k němu chovám? To si myslel, že bych ho nechala u sebe přespávat, kdyby mě nezajímal? To ho nenapadlo, že na té chatě jsem byla celou noc vzhůru, i když on usnul, protože jsem se rozhodovala, jestli mám odejít, ale neudělala jsem to, a všichni ostatní viděli, jak tam spíme v objetí pod jednou dekou - neví, že kdyby to byl kdokoliv jinej, odešla bych? To když jsem mu to výslovně neřekla, nepochopil, že nikdy, za ty čtyři roky co se známe, jsem ho nepřestala milovat (a teď v poslední době je to ještě silnější než dřív)?

You're in the corner, turning your back, you're runnin' away again
The more I give you, the less that you take - where is it gonna end?
I can see you've felt some pain, I know you've been hurt before
But I swear you won't get hurt no more!
(Vixen)

Zítra se to dozvím. Dozvím se, jestli pochopil, že ho mám ráda a jestli mu na mně záleží, a nebo jestli je vážně pravda, že se vždycky zamilovávám jenom do hnusnejch hajzlů. Asi ještě nikdy jsem se tak nebála jít do školy. Ještě než jsem se to od něj dozvěděla, tak mi řekl, že by se to prý dalo popsat jednou písničkou. Te písnička je víceméně o tom, že se má se vším přestat v nejlepším, protože jinak to končí špatně. V tom s ním souhlasím. Ale proč proboha nemůže aspoň někdy uvěřit, že to nejlepší by mohlo teprve přijít?
 


Komentáře

1 Doma | Web | 17. října 2012 v 20:45 | Reagovat

To zní jako z malého prince : Piju, protože chci zapomenout na to, že se stydím za to, že piju.

2 Počkej si. | Web | 17. října 2012 v 22:44 | Reagovat

Hahahahaha, kluci.

S timd eníkem máš pravdu. ty nejlepší zážitky většinou prostě jenom... prožívám.
Hm. A mohla bych něco napsat do deníku. Poslední zápis někdy v červenci. Pohodaa.

3 Meggy | Web | 18. října 2012 v 21:08 | Reagovat

Máš pravdu s tím deníkem. Prostě člověk nikdy nepíše ty šťastný věci, ale je mi to občas fakt líto, protože i když depkařský zápisy se dobře čtou, chci mít památku na to, co bylo hezký. Mimochodem, právě se už docela dlouho přemlouvám k tomu, abych napsala o včerejšku a dnešku, ale jak se znám, zase to neudělám... Achjo.
Taky moc lidem neříkám, co k nim cítím. Vždycky jsem to brala tak, že to prostě poznají. Smutný je, že postupem času čím dál víc zjišťuju, že to pravda není a že nikdo skoro nic nepozná.
Tak držím palce a doufám, že to dopadne/dopadlo dobře, bude to dobrý (zaklepu to!) vždyť ho znáš...

4 bludickka | Web | 19. října 2012 v 17:14 | Reagovat

S deníkem to tak bývá. Ale když jsem měla jednu hodně velkou depresi z rozchodu tak jsem přestala úplně. Bohužel. Jinak mi tvoje psaní zas tak smutné nepřijde, zdá se, že tě má taky rád, pořád se kolem tebe něco děje, máš spousty kámošů..nemůže to být snad tak zlý

5 Jimmy Mindfucker | Web | 19. října 2012 v 21:14 | Reagovat

Hodně štěstí teda. Se zamilováváním se do samejch hajzlů.

6 Teresa | Web | 20. října 2012 v 1:22 | Reagovat

Nevím, ale je to na pěst, že vždycky toužíme po těch největších hajzlících ;)

7 Es. | Web | 20. října 2012 v 13:01 | Reagovat

Máš pravdu, když jsme šťastný tak nepíšem do deníku. Je to ubohá knížka plná našch depresí. Je mi jich líto.

Zamilovanost je svině. A hajzlíci ještě větší. Snad vždycky budeme chtít jen je.

8 Andulef | Web | 21. října 2012 v 8:53 | Reagovat

Já taky píšu do deníku jenom deprese, smutný věci...
Někdy je zamilovanost fakt p ř í š e r n á ! Nemám moc zkušeností, ale i tak si to dokážu vymyslet, jak by asi něco takovýho bylo. (Doufám že to, co jsem napsala chápeš, ani já to totiž nepochopila.)
Z Tvýho designu mě poněkud bolí oči. :/

9 Niemand | Web | 21. října 2012 v 21:26 | Reagovat

Věci, který nechci slyšet sou nakonec vždycky ty nejzajímavější. Jen to má vždycky svůj opodstatněnej důvod to neslyšení. Stejně jako prázdný deníkový stránky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.