S Luisem

11. září 2012 v 21:51 | Sweet Jane |  o ničem
Sakra. Chtěla jsem psát smysluplný článek, dokonce jsem k němu měla připravené poznámky, ale nemám k tomu chuť. Chtěla jsem psát o výsledcích studentských voleb. O tom, že se procento studentů volících DS SS např. od roku 2010 zvýšilo (celkově jsou na třetím místě!), ale kdyby se snížilo, neznamenalo by to, že ti lidé přišli k rozumu, nýbrž že už jsou plnoletí a mohou opravdu něco ovlivňovat.


Teď zatím můžou jenom chodit na trapné demonstrace, na které když jsem se ale nedávno dívala v televizi, uvědomila jsem si, že je na tom vidět, že si ti lidé (aspoň podvědomě určitě) uvědomují, že to, co dělají, není správné - proč by se jinak všichni skrývali za rudo-bílo-černé šály, čepice a slneční brýle? Když si něco myslím, a chci to veřejně projevit, tak je snad nesmysl to dělat anonymně!

Dál bych mohla psát o tom, jak mě sere matka a další lidi, kteří nejsou schopni inteligentní debaty. Tak mi chybí literární tvorba, kde jsme sice nic netvořili, ale dlouze jsme probírali různé knihy a dostávali se i k dalším tématům jako náboženství, filosofie, hudba, divadlo, atd.! Se spolužákama není možný se bavit o něčem intelektuálním, a když něco říkám matce (třeba právě to o těch demonstracích), řekne "hmmm... Seber ty drobky ze stolu. A umyj nádobí!" Přijde mi to jako urážka, když někomu něco se zápalem vysvětluju a on to zlehčuje, nebo začne rovnou mluvit o nečem jiném. Případně mě neposlouchá, jako moje matka, které i když říkám něco ne tolik důležitého, začne v půlce mý věty mluvit s někým jiným o něčem jiném nebo třeba odejde.

Pointou článku bylo ale to, že psát o těchto věcech nemám chuť. Literatura, politika a rodinné vztahy jsou mi teď úplně jedno. Začala jsem zase nosit svoje náramky, který cinkaj při sebemenším pohybu - a to zvonění je prostě optimistický. Zní přesně tak, jak by podle mě zněl sluneční svit, kdyby se dal vnímat i dalšími smysly. Mám teď téměř pořád dobrou náladu, a když ne, uvědomím si skutečnosti, kvůli kterým je přece nemožné mít náladu špatnou. (Konkrétně se je dozvíte až už to nebude pravda - haha!) Snažím se dělat všem lidem radost: pouštím před sebe lidi ve frontách, poslouchám všechny když se mi snaží něco říct, vracím peneženky aniž bych z nich vybrala peníze a usmívám se. Usmívám se.

Až budu starší, nechci mít vrásky na čele, že jsem se pořád mračila. Myslím, že to je důvod, proč by lidi neměli chodit na plastiky obličeje - že vrásky kolem očí a pusy, ty od smíchu, jsou přece krásný.

 


Komentáře

1 ratuska | E-mail | Web | 12. září 2012 v 1:13 | Reagovat

Taky by se mi hodily takový náramky :-).

2 Opti-Mystique | Web | 12. září 2012 v 18:42 | Reagovat

Je důležité být pozitivní. Ať už je to kvůli čemukoliv... Mně takový příjemný pocit dodávají kapky deště padající na sklo nebo deštník. Je to fajn...
Máme na škole úžasnou profesorku literatury, která s náma mimo knížek probírá snad úplně všechno, co se týká umělecké scény, jsem za to ráda :)

3 fosforová. | Web | 12. září 2012 v 20:38 | Reagovat

S těma debatama to máme stejně. Hlavně s matinkou, je to k nasrání. Přeju ti tu dobrou náladu, já poslední dny zase nějak depkařim.

4 Meggy | Web | 13. září 2012 v 15:47 | Reagovat

Taky nesnáším, když o něčem mluvím a ten druhý mě vůbec nevnímá, nebo začne mluvit o něčem jiným. Moc to nechápu, asi by mi to bylo blbý, dělat něco takovýho. Jakože si ten člověk, co ti něco říká musí přijít jako kretén a lidi by přece neměli chtít dělat ze svejch blízkejch přátel kretény, ne?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.