Still shaking in this tear room, like a sick child

20. dubna 2012 v 22:52 | Sweet Jane |  o ničem
Probudila jsem se, a spustila se mi krev z nosu. (To je u mě - bohužel - celkem běžný.) Když jsem ale vstala, tak jsem se začala cejtit nějak ještě víc divně. Bušilo mi srdce, měla jsem pocit že nemůžu pořádně dýchat a třásly se mi ruce. Motala se mi hlava a po cestě do školy jsem musela vystoupit z autobusu abych se nadejchala vzduchu. A téměř celej den mám pocit naprostýho zeslábnutí a vyčerpání. Nevím, čím to je, ale nevypadá to zrovna na nějak silné zdraví.


Nevím už co potřebuju, abych se cejtila (jak fyzicky tak psychicky) dobře. Potřebuju bejt víc s kámošema? Potřebuju spát? Potřebuju víc chlastat? Potřebuju aby o mě zase stál nějakej kluk? Potřebuju aby svítilo slunce? Potřebuju se chovat spontánně?

Jasně že všechno...

Hlavně mi vadí, že už se fakt teď s nikým nebavím. Jo, dneska jsem byla u Sjúzi a bylo to fajn, koukaly jsme na filmy a tak, ale bylo to krátký a vlastně jsme se pořádně nebavily. Nevidíme se každej den a já jí už nevyprávím, že jsem potkala v autobuse kluka co byl podobnej Paulu Simononovi, ani že má Fidel asi zase nějakej problém a nevím co (a jestli) s tím mám dělat. (Teď si to tu přečte a třeba se o tom budem bavit.

A co Brácha? On byl přece ten, kdo se se mnou scházel když mi bylo nejhůř a seděl se mnou celou noc na schodech a poslouchal moje kecy, on byl ten, komu jsem s brekem psala a on mě utěšoval. Jo, pořád jsmě jakoby-nejlepší-kámoši, ale už... Ježiš, přece nemůžu napsat, že ho nemám ráda! Já mám! Ale ne tolik. Už si ani nepamatuju kdy jsme spolu někde byli. Aha, vlastně už si vzpomínám. Tehdy, když jsem mu vysvětlovala že s ním nechci chodit. No jo...

Musím se s ním sejít. Ještě tenhle víkend, protože ten příští odjíždím do Pardubic. A strávit s ním celej večer a zase kecat o blbostech a opít se a konečně třeba se k němu chovat tak, jak si představuju, že by mělo vypadat chování k nejlepšímu kámošovi. Od tý doby co jsem mu řekla že s ním nechci chodit, jako bychom se báli se vůbec dotknout. Jo, asi jo. Bojím se, aby to zase nevzal nějak "špatně". Haha, jako by to šlo jinak...


P. S.: Je normální, že se cítím fyzicky líp když si zpívám? A i když si zpívám pomalý písničky jako Hollywood Dream, Strawberry Fields a Heartbeat? Na ulici, v dešti?

Prostě mi to pomáhá, a vždycky pomáhalo. Všechno ze sebe "vyzpívat". Nejlíp mi vždycky bylo na chatě, kde jsem měla domek sama pro sebe a mohla jsem si tam pouštět muziku jak nahlas jsem chtěla a zpívat si přitom jak nahlas jsem chtěla...

Je to prostě nutné k přežití. Ne, to ne - je to nutné k Žití.
 


Komentáře

1 Blé | Web | 21. dubna 2012 v 9:41 | Reagovat

..ty se tak máš.. ale jako fakt.. seš na tom o hodně líp než já.

2 Sall, Sally... | Web | 21. dubna 2012 v 15:58 | Reagovat

Ale tam jde o to, že dost často to trávou nekončí. Že když si to riziko neuvědomuješ, tak z trávy rychle přejdeš třeba na perník. A i kdyby tam šlo o trávu - já znám dost lidí co sou na detoxi kvůli trávě ;D sama jsem tam musela 4 týdny kvůli tomu bejt .. :D

Omlouvám se za koment, co není k článku, příště, až bude víc času,tak to napravím. :)

3 S. | Web | 21. dubna 2012 v 16:01 | Reagovat

já na tom s tim zdravim sem taky výborně, však víš :D
nechápu v tom ty kluky, jak prostě NECHÁPOU, že se s nima chceš jenom kamarádit... a je strašně omezující pořád si dávat pozor na to co děláš, aby to v tom nebyl nějakej náznak
no třeba zrovna on bude inteligentní a pochopí to (jasně..:D)

4 Meggy | Web | 21. dubna 2012 v 20:48 | Reagovat

Nojo, to znám. Taky se často bojím, že někdo něco vezme špatně. A nebo vlastně ne. Já se ani nebojím, jenom pak když se to stane, tak se děsím následků a tak.
Je to fakt divný, tyhle zláštní zdravotní stavy. Má to okolo mě teď nějak moc lidí. Snad se to zlepší.
Jinak ta písnička je supr :)

5 pavel | Web | 21. dubna 2012 v 22:17 | Reagovat

Jarní únava a chce to se do někoho zamilovat. :)

6 pavel | Web | 21. dubna 2012 v 22:24 | Reagovat

Bydlíš na samotě, že nejsou lidi?

7 Someone Invisible | Web | 22. dubna 2012 v 19:00 | Reagovat

Kluk, co vypadá jako Paul Simonon. Jednoho takovýho sem potkala...Třeba to byl ten samej :D
Mě se můj zdravotní stav, po včerejšku v matrixu, ustálil pro chvíli na (snad) dočasné hluchotě, bolesti krku a (k dnešním událostem) opuchlosti očí od téměř neustálýho pláče a nálady pod psa. Nevolnost a podobně u mě už (naštěstí!) nejsou...
Mě, když mi je "blbě", tak pomáhá bejt sama a pořádně se vyspat. Ale ne 12 hodin, ale třeba 20... Nebo se sejít s nejlepší kamarádkou, sednout si a pořádně si popovídat a zapomenout na všechno ostatní. Ideální je ale (aspoň pro mě)kombinace obojího :D

8 Marky | Web | 22. dubna 2012 v 21:57 | Reagovat

Tohle znám, tyhle pocity. A u mě vždycky hudba způsobí. Jak, to už je na mě a na tom, jestli si pustím veselou či smutnou, ale zpěv mě taky vždycky odreaguje. Zpívám si kdykoli, kdekoli a denně.

9 Alisa | Web | 23. dubna 2012 v 19:56 | Reagovat

Mne je tiež lepšie, keď si spievam . :D Zaujímavá farba blogu, mám pocit, že sa ma snaží odradiť od čítanie .

10 bludickka | Web | 30. dubna 2012 v 17:15 | Reagovat

Ty pocity znám. Akorát zpívání se mnou nic nedělá. Teda teď o víkendu mi bylo dobře když jsem zpívala Starý Pušky. Ale to bylo na koncertě a navíc jsem měla něco vypito :) Kamarád kterej chtěl víc než já, většinou bohužel kamarádem být z vlatní vůle přestal.

11 někdo prostě | 7. května 2012 v 0:45 | Reagovat

brácha?
sakra,na chvilku jsem myslela,že myslíš opravdovýho bráchu... protože já mám takovej malej problém s opravdovým bráchou

12 WildChild | Web | 10. února 2013 v 21:06 | Reagovat

Už dlouho říkám, že to nejlepší kamarádství mezi holkou a klukem prostě neexistuje. Přesně kvůli tomuhle.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.