Izolace (básně)

11. dubna 2012 v 20:28 | Sweet Jane |  o výtvorech
Občas mám chvíle, kdy se ve škole s nikým nebavím a nikdo se nebaví se mnou. Sedím na své židli a rozhlížím se kolem sebe. Chvíli třeba poslouchám cizí hovory (o přestávce) nebo k tomu učitelčin výklad (o hodině) ale potom jako bych vypla. Najednou si začnu připadat jako bych byla v nějaký bublině, oddělená od ostatních, i když jsem s nima v jedný místnosti. Připadám si nad všechny úplně povznesená. Říkám si: "Co tady vlastně dělám? Sedím tady s těma lidma, ale jsem úplně mimo ně. Mám naprosto jiný myšlenky. Všichni řešej takový nesmysly a přemýšlej nad naprostejma banálnostma." A jako bych byla najednou někde jinde a moje mysl se vznášela někde u stropu nad všema těma lidma, se kterýma si vlastně nemám co říct a nevim proč tam mezi nima jsem.


Nevím, jestli to znáte, asi ten pocit neumím pořádně popsat. Každopádně mě v těhlech stavech napadaj zajímavý básně - úplně jiný než píšu normálně.

A dneska jsem tenhle stav měla skoro celej den.

Šedesát dva nohou na lině
Připadám si tu jak v bublině
S nima, před nima schovaná
Izolovaná


Pořád nemůžu rozhodnout, jestli se mi líbí, nebo ne:

Ze všech sil mizím
A pak lituju
Unikám krizím
A pak lituju

Než aby setkání
To radši sekání
--- Zásek
A pak neuvěřitelná nervozita.

Měla jsem žít do položita.


Je to vážně odlišný, až se divím, že jsem něco takovýho vážně napsala, já, se svýma obvykle jednoduchýma říkankama bez zajímavejch slov, metafor, atd.; většinou o nějakém člověku, co mě sere nebo o nějaké věci co mě sere. No co, jsem zvědavá, co na tohle řeknete.
 


Komentáře

1 Someone Invisible | Web | 11. dubna 2012 v 20:52 | Reagovat

Izolace. No, možná mam někdy podobnej pocit. Kór, když všichni kolem řešej ty píčoviny, jako že se třeba i pohádaj, kdo z upířích deníků je hezčí...
Jinak ty básně sou dobrý. Takový...prostě zajímavý... Ale v dobrym slova smyslu.
Hele, já nejsem rasista, ale když je znáš a vídáš... Jenom jsem si vzpoměla na tohle označení... Tyhlety, dobře, Romové, Cikáni... Ty (a myslím tím pouze ty, který vídám, ne všechny!)teď sedávaj u týhle lavičky, chlastaj a no... Prostě do slušnejch pracujících maj hodně daleko...A to podtim byla reakce někoho jinýho na mě, že mi bylo vidět do očí.

2 Christina | Web | 12. dubna 2012 v 16:03 | Reagovat

Mám stejné pocity. Připadám si jako mimozemšťan, nerozumím jejich vtipům,jejich problémům,jejich přátelstvím, jejich hádkám, tomu všemu se musím jenom nechápavě smát.
Jinak báseň skvělá! Hrozně se mi líbí verš "A pak neuvěřitelná nervozita.

Měla jsem žít do položita."
Já básně vlastně taky zásadně vymýšlím jenom ve škole- nebo když spím. Inu, škola je inspirativní místo :D

3 Kim | Web | 12. dubna 2012 v 17:13 | Reagovat

Hůů... ty pocity jsou mi tolik povědomý...až na to, že básničky o tom neskládám, na to talent nemám:D

4 YumeOokami | 14. dubna 2012 v 11:01 | Reagovat

Já se možná nevkusně oblíkám a ty máš zase nevkusný desig :D div mi to nevypálilo oči :D

5 charlottechocolate | E-mail | Web | 14. dubna 2012 v 12:16 | Reagovat

Jo, znám ten pocit, když ti mysl lítá někde úplně mimo a ty dumáš, co máš s těma lidma společnýho. Dobrá básnička, Jane :))

6 YumeOokami | 14. dubna 2012 v 13:42 | Reagovat

Ježiš :D jak malá holka mě budeš chytat za slovo kuli překlepu :D

7 bludickka | Web | 19. dubna 2012 v 14:24 | Reagovat

Ta první se mi hodně líbí. nemám takový pocity, ale myslím, že už jsem někdy něcoc podobnýho zažila

8 Dančour | Web | 28. června 2012 v 22:39 | Reagovat

mívám taky někdy takové pocity.

9 WildChild | Web | 20. února 2013 v 22:12 | Reagovat

Klikám na "O výtvorech" a tam básně a já si říkám, tyjo, ještě jsem nečetla žádnou báseň, co napsala Jane. Natěšená otevírám tuhle a jsem nadšená! Zní to skvěle, má to smysl, je to super. Na básničky zas tolik nejsem, ale vždycky jednou za čas, si nějakou ráda dám a tahle mi vystačí na dlouho :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.