Duben 2012

Účelná poesie (básně)

22. dubna 2012 v 20:47 | Sweet Jane |  o výtvorech
V poslední době jsem udělala dvakrát jeden prohřešek: Psala jsem básně, ale s uměle vybraným tématem a ne spontánně.

První je úkol do školy, češtinářka nám totiž zadala super úkol Napište parodii na nějakou báseň z Kytice. Vybrala jsem si polednici, a to proto, že mě napadla ta modifikace názvu (ještě dřív než ten úkol zadala). Druhá báseň je taky do školy, ale do literární soutěže Krásnohoření. Téma bylo Nekonvenčnost, a já jsem při psaní básně použila části básně, kterou jsem psala už minulé léto - kdy jsem si uvědomila to, o čem ta báseň je. Já vás chci poprosit, abyste mi obě básně zhodnotili, než je budu odevzdávat - přece jen bych chtěla znát nějaké názory před uveřejněním ve škole.

Still shaking in this tear room, like a sick child

20. dubna 2012 v 22:52 | Sweet Jane |  o ničem
Probudila jsem se, a spustila se mi krev z nosu. (To je u mě - bohužel - celkem běžný.) Když jsem ale vstala, tak jsem se začala cejtit nějak ještě víc divně. Bušilo mi srdce, měla jsem pocit že nemůžu pořádně dýchat a třásly se mi ruce. Motala se mi hlava a po cestě do školy jsem musela vystoupit z autobusu abych se nadejchala vzduchu. A téměř celej den mám pocit naprostýho zeslábnutí a vyčerpání. Nevím, čím to je, ale nevypadá to zrovna na nějak silné zdraví.

Put my mother in a whirl

15. dubna 2012 v 16:23 | Sweet Jane |  o ničem
Už spoustu dní jsem zavřená doma. Chodím akorát do školy. Už i ti nejneodbytnější kámoši vzdali někam mě zvát. Nevím, co bych měla dělat, aby mě někam pustila. Takhle akorát zatahuju odpoledky ve škole a chodím si sednout do parku s pivem, cigárama a knížkou. To mi musí stačit. Včera večer šla matka do nějakýho divadla na debilní muzikál a já jsem samozřejmě ze zoufalství bežela hned pro chlast (a to sama nikdy nechlastám). Probudila jsem se s dvěma prázdnejma flaškama od vína v posteli a doteď se divím, že na to matka nepřišla.

Izolace (básně)

11. dubna 2012 v 20:28 | Sweet Jane |  o výtvorech
Občas mám chvíle, kdy se ve škole s nikým nebavím a nikdo se nebaví se mnou. Sedím na své židli a rozhlížím se kolem sebe. Chvíli třeba poslouchám cizí hovory (o přestávce) nebo k tomu učitelčin výklad (o hodině) ale potom jako bych vypla. Najednou si začnu připadat jako bych byla v nějaký bublině, oddělená od ostatních, i když jsem s nima v jedný místnosti. Připadám si nad všechny úplně povznesená. Říkám si: "Co tady vlastně dělám? Sedím tady s těma lidma, ale jsem úplně mimo ně. Mám naprosto jiný myšlenky. Všichni řešej takový nesmysly a přemýšlej nad naprostejma banálnostma." A jako bych byla najednou někde jinde a moje mysl se vznášela někde u stropu nad všema těma lidma, se kterýma si vlastně nemám co říct a nevim proč tam mezi nima jsem.

Chtěla bych všechno změnit. (Skoro.)

9. dubna 2012 v 13:34 | Sweet Jane |  o ničem
Nepíšu. Nevím jak je to možný, ale nepíšu. Vysrala jsem se na všechny, se kterýma jsem si dopisovala, a skoro týden už jsem si nenapsala do deníku. Otázkou je, jestli se vážně nic neděje, nebo jestli jsem se jenom chytila tohohle názoru a už se budu navždycky nudit i když se bude dít spoustu věcí, ze kterých bych dřív byla úplně v prdeli nebo naopak nejšťastnější v životě.