And we don't care?

27. března 2012 v 17:33 | Sweet Jane |  o ničem
A je to tady. Už jsem si skoro říkala, že je to zvláštní - tolik let už píšu blog (tohle je už třetí nebo čtvrtá stránka) a jako by zázrakem se mi vyhnulo to, co asi všichni znáte. Zázraky ale neexistujou, a pokud jo tak se vyhýbaj internetu, takže konečně se dostali na můj blog lidé, které jsem tu nechtěla.


Je to paradoxem všech těch blogů - lidem absolutně nevadí, když si jejich nejtajnější myšlenky přečte tisíc cizích lidí ale mají hysterické záchvaty kvůli jednomu známému. Neříkám, že mám hysterický záchvat, ale mrzí mě to. Mrzí mě, že už tohle není prostor, kam můžu napsat co chci, aniž by to četly "nepovolané osoby". Samozřejmě bych si mohla založit nový blog, ale já mám tenhle ráda a nebudu ho opouštět kvůli jednomu člověku.

Jasně, mohla bych taky té osobě říct, že si přeju, aby to nečetla. (Nebo si to spíš přečte v tomhle článku, protože sem určitě ještě přijde.) Ale to nic nezmění. Nemůžu přece vědět, jestli to čte, nebo ne, když nezanechá žádný komentář. Nezmění to ani to, že určitě četla všechny moje články, ve kterejch jsou moje zpovědi, věci, který jsem nikomu neřekla a vlastně i poprvý napsala.

Neloučím se s váma, neopouštím blog. To bych neudělala. Píšu strašně ráda a psát mi pomáhá vypořádat se s některejma věcma. Taky moc ráda čtu blogy ostatních (určitě jste si všimli seznamu jmen úplně dole na stránce. To není primárně pro vás, abyste věděli, co čtu, ale je to hlavně pro mě - téměř každý den otevřu svůj blog a pak jenom klikám na odkazy). Možná mi to vadí proto, že "mám potřebu všechno kontrolovat" a tímhle ten pocit ztrácím. Ale není to zdaleka jenom tohle, to mi věřte. Škoda, že to sem nemůžu (aspoň teď) napsat!

Ani si nezaložím - jako někteří - druhý blog, který by byl soukromější. Nakonec by na něj taky někdo našel cestu. A hlavně by mi vadilo, že to nečtou ty samý lidi jako tenhle, nevěděla bych co mám dát na kterej blog a vůbec by to bylo ještě nepohodlnější. Takže nebudu asi dělat nic.

Akorát si můžu škrtnout další položku ze seznamu pozitiv internetu...
 


Komentáře

1 Filia | Web | 27. března 2012 v 19:05 | Reagovat

Tak to se ti omlouvám,pokud si nepřeješ,abych tvoje zpovědi četla,tak já sem prostě chodit nebudu.Je mi jasný,že tady asi budou i soukromý věci ( a já vážně četla jenom ten jeden článek,pod který jsem napsala komentář).Budu to respektovat a už na tuhle stránku nekliknu.Nechtěla sem tě nějak ... naštvat nebo tak něco,nečekala jsem to a vážně sem neměla v úmyslu ti lézt někam,kde nechceš,aby něco četla.Pokud to tak tedy bude jak ty chceš,už sem nebudu lézt - na mou duši,na psí uši,na kočičí svědomí! A já to dodržím,protože nejsem svině.Snad ti ulevím od starosti ...

2 Bezejmenné Esko | Web | 28. března 2012 v 15:11 | Reagovat

Nejhorší to pocit když víš kdo tvůj blog čte, zvlášť pokud jsi ukecaná povaha... :D

3 Someone Invisible | Web | 28. března 2012 v 17:12 | Reagovat

Jedna z věcí, který se fakt děsim... Všem, kdo se mě na to ptaj, zapírám, že mam blog. Vim, že by si dali fakt práci s tim ho najít... A to já nechci. Pár lidí, co znám to čte, teda, možná někdy. Ale o těch se tam nezmiňuju a hlavně se s nima prakticky nevídám...
Nevadilo by mi, kdyby to četla Kráva, ale kdyby na to přišel někdo z přátel, o kterejch tam píšu, třeba když se pohádáme, ne úplně (aspoň pro ně) hezký věci...

4 Someone Invisible | Web | 29. března 2012 v 16:00 | Reagovat

No jo... O to de :D

5 Someone Invisible | Web | 29. března 2012 v 22:40 | Reagovat

No tak mě hudebka zrovna celkem zajímá... Asi sem magor, ale i ty letopočty si z výkladu zapisuju a jenom Beethoven, ze kterýho byly poznámky asi na 6 řádků, já měla popsaný 3 A5...:D Ale záleží hodně na učiteli... Třeba s panem Dádou jsem tu hudebku moc neměla ráda... Hlavně to jeho "máš za 5" s širokánskym úsměvem...:)

6 Someone Invisible | Web | 1. dubna 2012 v 12:25 | Reagovat

Tak já se od těch pocitů snažim oprostit... Jenže je to dost těžký... A když už to vypadá, že je všechno v pohodě, najednou se vrátěj...

7 Teresa | Web | 1. dubna 2012 v 12:44 | Reagovat

No a já přesně kvůli tomuhle musela ze svýho starýho blogu utéct... ono neni nic příjemnýho, když nějakej milej člověk všechno co na blog píšeš říká tvojí mámě.

8 Amelie | Web | 1. dubna 2012 v 21:42 | Reagovat

Chápu, jak ti je. ALe tohle já naštěstí neřeším. Nestydím se za své myšlenky, názory,ale je těžké to někdy ustát, když vím, že si to občas čte i manžel...ale to už je to riziko.

9 bludickka | Web | 3. dubna 2012 v 8:32 | Reagovat

Adresu svýho blogu jsem řekla jen jedné osobě a kdoví jestli ho čte :) Každopádně nekomentuje. Jinak tajím, jak se dá. Že píšu jsem řekla třem nejbližším, ale nechtěla jsem prozradit kam. Stejně si ale myslím, že můj kluk to už dávno zjistil, protože najednou přestal vyzvídat. Snažím se psát, aby to nemohlo ublížit nikomu z těch, co by si to mohli přečíst, ale asi ne vždy to lze. Je škoda, že některé sekce nejdou třeba zablokovat jen pro některé čtenáře - s omezeným přístupem.

10 lovitka | Web | 8. dubna 2012 v 0:01 | Reagovat

Pravda je, že na svůj blog se vylévám už několik let a občas ztrácím přehled, kdo ho čte a kdo ne. A když mi někdo, komu jsem třeba i sama v pravěké době poslala odkaz, pochválí článek, tak mnohdy jenom čumim s otevřenou pusou. :D
Nevím, nějak se od toho nepříjemného pocitu dokáži odprostit... i když mi při každém komentáři od "hmotného" člověka pěkně zatrne :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.