Únor 2012

Journey Round The Žižkov

25. února 2012 v 17:16 | Sweet Jane |  o ničem
Asi před hodinou jsem začala psát článek. Napsala jsem tohle: Venku svítí sluníčko a já sedim doma. Tohle je vážně absurdní. Sedím doma a koukám na filmy. Bože.

A vzhledem k tomu, že jsem spontánní člověk, kterej se nezatěžuje tím, že by se měl učit (nebo si aspoň vyrábět taháky), že by měl uklízet, nebo že je děsně unavenej, protože se dostal včera do postele někdy ve tři ráno, udělala jsem to, co jsem v ten okamžik chtěla - vzala jsem skejt a šla jsem jezdit.

P jako prázdnota, Ř jako řeči, Á jako alkohol, TELÉ jako tele

20. února 2012 v 22:27 | Sweet Jane |  o ničem
Je fajn si s někým každý den psát, ale zážitky dělaj přátele.
Je fajn se někomu svěřovat, ale noci prokecaný o píčovinách dělaj přátele.

The day when the blog died

15. února 2012 v 19:02 | Sweet Jane |  o ničem
Byl to můj nejoblíbenější blog. Přestože jsem tam málokdy zanechala nějakej komentář, četla jsem každej článek od začátku do konce a ano, ten blog pro mě měl význam. Takže goodbye!


Tímto bych také ráda vzpomněla na další mé milované blogy, - především My-ass (show-my-your-ass.blog.cz) a Anči (silena-slecna.blog.cz). Také mi chybí Nozha (nozha.blog.cz) a Holly (nadisiki.blog.cz).

A Lennie, jestli tohle čteš, doufám že tě to dost znechucuje!

Zpívání na ulici

12. února 2012 v 1:10 | Sweet Jane |  o ničem
Nevím vlastně, proč mám tak blbej pocit. Teď jak jsme se s Petrem týden neviděli a ani si nenapsali (jindy se vidíme a píšem si každej den) jsem nějak přestala úplně věřit tomu našemu přátelství. Nebo to spíš nahlodal Fidel, když mi vyprávěl, že Petr říká své kamarádce Bety různé věci, které jsem mu o Fidelovi řekla (a Bety byla ta poslední, kdo by to měl vědět). Potom taky Fidel bavil společnost v hospodě tím, že vyprávěl o tom, že Petrovo novoroční předsevzetí je vyspat se se mnou. (Říkala jsem si - cože? ...Prostě to podle mě není pravda, a jestli mu to řekl, tak to byla - aspoň zčásti - nadsázka. A stejně si myslím, že by si měl asi Petr dávat větší pozor, komu se svěřuje.) A potom mě Fidel doprovodil domů a líbali jsme se před barákem (jako už tolikrát v průběhu těch tří let, kdy jsme spolu střídavě nemluvili a střídavě skoro-chodili).

A ráno mi napsal zprávu, ať o tom nikomu neříkám. Haha.

I přátelům se neodpouští?

7. února 2012 v 23:27 | Sweet Jane |  o ničem
Jediný co po lidech chci je, aby se mnou jednali slušně. To je asi ten důvod, proč nemám takový kvanta kamarádů - 1. že očekávám slušný chování a za 2. že nezapomínám. Kdokoliv mi cokoliv nepříjemného řekl nebo udělal, všechno se to u mně střádá. Ani si to nemusím psát, ukládá se to do malých šuplíčků v mé mysli. Ale někdy se něčí šuplíček prostě zasekne, protože je v něm příliš věcí na to, aby se zavřel. A v tu chvíli z něj všechno vypadá a člověka i se slavným šuplíčkem prostě vytěsním (ačkoliv často nerada) ze svýho života. Já dokážu odpouštět, ale musím vidět, že si ten člověk uvědomuje, čím mi ublížil; a hlavně musím vidět, že o odpuštění stojí.

Sophiina volba

2. února 2012 v 21:16 | Jane |  o knížkách
Často mám rozečtené dvě knížky. Jedna z nich je nějaká oddechová blbost, kterou čtu večer v polospánku nebo při hodině matiky. Ta druhá je náročnější, čtu jí dýl, ale pozornějc a důkladnějc a úplně se do tý knihy ponořím. Takové knížky považuju za hodnotné, a jednou z nich je právě Sophiina volba.