Už mě to fakt sere

14. prosince 2011 v 20:27 | Jane |  o ničem
Sere mě, že se ke mě všichni lidi, co mám ráda (až na L., děkuju za něj tisíckrát, i když těžko přijdu na to komu vlastně), chovaj jako ke kámošce. Jo, měla bych bejt ráda, že se se mnou vůbec bavěj. Ale já prostě těch pár lidí beru jako nejlepší kamarády, a mrzí mě, když se se mnou bavěj jenom občas, když kolem náhodou není nikdo z all-stars (ten název jsem nevymyslela já, ale docela to sedí). Asi prostě nechápou, že mi vadí za nima pořád chodit do třídy, aby se mnou mluvili, když mě oni málem ani nepozdravěj, když mě náhodou potkaj. Oni maj deset dalších lidí, se kterýma se bavěj, ale já mám jenom L. (se kterým stejně ve škole nemluvím) a tebe, K.



S kým jiným se já můžu ve škole bavit? S milým spolužákem F., který se se všema baví jenom, když je na něco potřebuje - hlavně když se potřebuje vypovídat, protože má děsnou depresi? Nebo s L., která sice je už několik let mojí dobrou kamarádkou, ale když mě začala nenávidět celá třída (protože jsem jedné spolužačce přebrala kluka, haha), řekla mi, že není na mé straně, že je "na straně obou", protože "se chce bavit se všema"? S T., který mi co chvíli tvrdí, že mě miluje, kupuje mi dárky, ale potom mu zas cvakne v hlavě a ani mě nezdraví?

Takhle bych mohla pokračovat, ale už se mi nechce vypočítávat špatný vlastnosti mých kamarádů. Bohužel prostě chci, aby se mi věnovali, když se jim já věnuju, ale asi chci moc. A to ani nemluvím o lidech, kteří mě serou a nejsou mými přáteli. To už vážně nemá cenu. Prostě nemám ráda 98% své třídy a 99% prváků. (Jo, počítala jsem to.) Dneska jsem třeba řekla spolužákovi, kterýho jsem do dneška měla docela ráda, že je debil. (A to "jenom" kvůli rasistickým vtipům, a tomu, že na všechno, co se mu nelíbí, říká, že je to komunistický.)

Do tý školy už chodím opravdu jenom číst knížky, a poslouchat učitelky v těch pár předmětech, při kterejch se ještě dá něco dělat (čeština, francouzština, výtvarka). Takovouhle krizi jsem mívala dřív každou chvíli, takže si to nebudu moc brát, a když se mi (určitě!) začnou moji kamarádi trochu věnovat, hned mě to přejde. Ale sere mě to!


Sepisovala jsem seznam písniček na oslavu narozenin K. Mělo to bejt jedno, max. dvě cédéčka s nějakejma písničkama, co máme rády. Postupně jsem tam ale přidávala každou písničku, která by tam měla být. Už jich je 197.
 


Komentáře

1 Mia | Web | 14. prosince 2011 v 21:54 | Reagovat

asi jsi přeskočila pasáž o nářeční mluvě... A mimochodem, nikdo není bezchybný, takže nechápu, proč když napíšu článek o pravopise, utíkáš vyhledávat mé chyby... ;) rošičku mindrák z méněcenosti...

2 Miss Britain | Web | 16. prosince 2011 v 17:22 | Reagovat

och,počuvaš tu istu hudbu ako ja,fajne :)

3 Blé | Web | 19. prosince 2011 v 11:56 | Reagovat

zvláštní, třeba vypadáš moc sebevědomě, dominantně, prostě samostatně, proto si ostatní myslí že všechno zvládneš sama. Takhle mi to vysvětlila kámoška, když jsem si jí stěžovala, že si se mnou nikdo nechce ze třídy povídat :D Něco možná na tom bude, hodně lidí si toiž neuvědomuje hodně věcí (překvapivě :D) 8-)

4 ratuska | Web | 24. prosince 2011 v 17:00 | Reagovat

A opravdu jsou to kamarádi...?

5 Jenny | Web | 4. ledna 2012 v 19:56 | Reagovat

Ahoj, nikde nevidím REKLAMY, proto píšu sem. Chci poprosit o hlas pro Video č. 5:

http://ilove-bones.blog.cz/1112/sutaz-2011-kategoria-videa
Nezlob se za reklamu, soutěžím o super knihu.
Předem dík. Ráda oplatím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.