Listopad 2011

Beznaděj?

26. listopadu 2011 v 22:36 | Jane |  o ničem
Strávila jsem celej den ve stánku naší školy na Schole Pragensis. Teda skoro celej den. Byla tam horzná nuda, a hlavně tam nikdo nepřišel. Procházela jsem se teda okolo ostatních stánků. U hotelovek jsem se najedla jednohubek a pečiva, u kosmetiček jsem se nechala nalíčit, nějaké umělkyně mi namalovaly na obličej a do výstřihu hvězdičky (vypadá to úžasně, škoda že ta barva drží jenom dva dny).

Školní romance

25. listopadu 2011 v 22:09 | Jane |  o ničem
Můj kámoš, kterej sedí vedle mě ve třídě, si našel holku.

Nebudu se tu rozepisovat, že je divná a vůbec není hezká a jak jsem slyšela, tak je úplně vypatlaná. Jsem ráda, že si konečně našel holku, kterou má rád a ona jeho taky. Když se totiž naposled do nějaký holky zamiloval, ta holka ho nechtěla, zato se líbil její nejlepší kámošce, která se s ním ale taky bavila, a tak jí denodenně psal, jak je to té holky zamilovaný.

Skoro ani nevěřim, že by tohle všechno mohla bejt pravda

20. listopadu 2011 v 14:01 | Jane |  o ničem
Jsem blbá, že už jsem si několik dnů nenapsala do deníku. Ale nemámna to čas. Divný, dřív se mi to stávalo jenom když jsem byla zamilovaná. Ale jo, prostě si nepíšu do deníku, když jsem spokojená. Zato když mi neni dobře a nudím se, popíšu klidně čtyři stránky ničím. Nebo si píšu básně. Až mě překvapilo, jakej měla ohlas ta báseň, co jsem jí zveřejnila na blogu v pondělí. (Musím přiznat, že mně se taky líbí.) Potěšilo mě to. Taky mě potěšilo spoustu dalších věcí. Mám totiž konečně pocit, že se mi začínaj plnit moje největší přání.

Pro tebe (báseň)

14. listopadu 2011 v 18:19 | Jane |  o výtvorech
Když jsem měla blbou náladu, psala jsem básně. Skoro každej den. I v minulosti jsem to tak měla, že když jsem byla na někoho nasraná, nebo jsem byla kvůli někomu smutná, tak jsem o něm psala báseň (a třeba jsem jí pak za tři roky použila a zparodovala, ale to už je něco jinýho). Takže teď mám plnej deník vloženejch papírů z básničkama, co jsem napsala o různých lidech, a nebo spíš různým lidem. Možná je sem postupně přidám, ale tohle je ta, co se mi z nich líbí asi nejvíc...

To nejsem já

11. listopadu 2011 v 18:58 | Jane |  o ničem
Nevím, co to je. Poslední dobou jako bych to nebyla já, optimistická, veselá, vždy se usmívající a zářící Janička. Mívám teď pocity je-mi-hrozně-a-všechno-je-na-hovno stokrát častějc než jindy. Nevím, snad poslouchám moc smutnou hudbu, nebo co. Mám takovýty pocity beznaděje a znechucení. A snad jen pár hodin tejdně, když jsem s kámošema, dám si pár piv a kecáme, je mi fajn.

Droboučká paralela

6. listopadu 2011 v 17:31 | Jane |  o ničem
Jsem smutná.

To je normální, ale u všech ostatních. U mě to normální není. Já jsem vždycky ta, co se neustále usmívá a má dobrou náladu a je optimistická a všem právě z těch špatných nálad pomáhá. Neustále jsem upovídaná a veselá a nenaštvávám se, když k tomu nemám opravdu vážný důvod.

What is your religion?

2. listopadu 2011 v 21:52 | Jane |  o něčem
Pořád chci něco psát. Mám spoustu nápadů, který by vydaly na celý knihy, ale nemůžu se donutit to napsat. No, hlavně že to mám v hlavě, že ano. Jednou to napíšu. Vlastně nevím, proč všechno odkládám. Pochopila bych, že budu odkládat věci, který mě nebavěj, jako umývání nádobí, psaní úkolů, atd., ale já jsem začala odkládat i schůzky s klukama a psaní!