Proč jsem si přestala psát deník... a taky blog

3. září 2014 v 23:10 | Janie |  o ničem
Ahoj. Ze všeho nejdřív bych chtěla poděkovat všem, co četli, snad i rádi, teda hlavně těm, co četli rádi, můj blog. Je to super, když vidíte, že se někdo zajímá o váš názor, něčím ho podpoří, a vyvolá prostě nějakou diskuzi. Je super i v někom vyvolat to, že o něčem začne přemýšlet. A je samozřejmě i super podpora - vlastně od úplně cizích lidí - když se v životě stane něco špatnýho.

Vždycky jsem si psala deník, protože mi to pomáhalo v tom, abych o některých věcech nepřemýšlela pořád dokola až do zblbnutí, ale abych se třeba nad tím v klidu zamyslela, probrala si to, uravnala si myšlenky. Nevím jestli tomu věříte, ale vážně to pomáhá. (A taky mě děsně bavilo si to pak třeba po pár letech číst, haha!) Postupně jsem na to ale přestala mít čas, každý den si tam psát - protože jsem ho prostě nechtěla všude tahat s sebou a nespala jsem každý den na tom samém místě... No prostě jsem si začala psát deník spíš sem, jednou týdně jsem napsala o čem jsem přemýšlela nebo co se stalo zajímavého.

A nerada to píšu, protože je trapný vzdát se něčeho, co milujete kvůli někomu, koho milujete, ale... Vaše známá W mě poprosila, abych o ní nepsala na svůj blog. Bohužel tenhle blog totiž našel nějaký kamarád jejího bratra a vyprávěl mu, co sem píšu. Teda já doufám; kdyby mu rovnou dal tu adresu, ani nevím co by se mohlo stát.

A já nevím, o čem jiném bych psala. Ne že bych nepřemýšlela o ničem jiném, ale vždyť já s ní trávím všechen čas! A v každém článku se prostě musí objevit aspoň nějaká zmínka o ní, protože se s ní bavím o všem, o čem přemýšlím!

Nechtěla jsem sem psát nějaký článek o tom že končím se psaním blogu, protože nekončím. Už mám nový. S novou adresou. I když mi tenhle bude chybět. Teda chybí. Děsně moc. Snad se torchu spraví novým blogem, kam budu psát hlavně, no, věci co nepřipomínají deníček. Deníček si taky pořídím. Až seženu nějaký hezký sešit. Třeba si jako správný hipstr našetřím na deník moleskine a budu si do něj zapisovat v nějaké děsně cool kavárně u lahve Club Maté. Jo, jsem trapná.

Tak doufám, že nejste naštvaní, nebo hůř jste nepřestali číst a psát blogy. Už se na vás těším. Za nějakou dobu, až uvedu do provozu novou stránku, dám vědět. Zatím se mějte. Du si prohlížet, co se za poslední půlrok ve světě Blog.cz událo. Haha!
 

Ráno

8. dubna 2014 v 23:27 | Janie |  o ničem
Miluju rána. Vždycky jsem byla spíš člověk, co má ráno v jedenáct, ale stejně mám hrozně ráda rána. A nejenom ty rána, kdy se probouzím v objetí své milované a první co vidím je její úsměv a první co cítím jsou její vlasy a první co udělám je to, že se k ní přitisknu ještě víc. Úžasný jsou i "normální" rána, když jdu do školy.

Dívka v lazurových šatech

2. dubna 2014 v 20:10 | Janie |  o ničem
Za několik dnů to bude rok, co chodím s W. Pořád jsem se ještě neshodla ani sama se sebou, jestli dává smysl slavit nějaká výročí; je to stejná situace jako s Vánocema: "lidi se můžou sejít a udělat si příjemnej večer kdykoliv", "dárky můžeš dávat lidem co máš rád/a kdykoliv", atd. atd. Tak nevím. Nějak jsem se začala bát na něco se těšit, protože se mi zdá, že je všechno stoprocentně random a nikdy nedokážu odhadnout, jaký co bude. Jak je možný, že jednou zažijeme úžasnej den na výletě, jsme šťastný a pak celej večer probrečím, nebo naopak W večer stráví stěžováním si, jak jí přišlo že jí podvádím a jak jsem jí vždycky sebrala všechny lidi co jí měli rádi a nakonec je z toho nejlepší víkend. On je život celkem dost random.
 


Fluffykočky

27. března 2014 v 20:38 | Janie |  o ničem
Kapela měla druhou zkoušku a vypadá to, že už máme jednu písničku. Woohoo! ...Oukej.
Proč je všechno tak divný?
Kdykoliv jsme spolu, tak místo kina nebo koncertu nebo ležení spolu v posteli sedíme v hospodě a opíjíme se a usínáme. Proč to tak je?
A proč lidi sami sebe nenáviděj za něco co není pravda, nebo je pravda ale je to super?
Spoléhám se na to, že až nebudu bydlet doma a až budu starší, bude všechno tak jak má bejt a jak si představuju. Proč by nemělo?

Nebyla jsem na Žižkovský noci a nijak mi to nevadí

16. března 2014 v 13:40 | Janie |  o ničem
Nějak se mi nechce psát. Ne že by nebylo o čem, ale je dost složitý to nějak souvisle popsat. V úterý jsem se hrozně opila, zatáhla školu (na což doufám že se nepřijde) a byla na zkoušce kapely mých kamarádů, která bude hrát na mojí oslavě. Spolu s tou mojí. Ano, čtete správně...



Celej tvůj život byl lež, tak to přijmi a už běž

2. března 2014 v 22:48 | Janie |  o ničem
Včera jsme před spaním měly takovou svěřovací chvíli. Vlastně několik hodin. Začalo to tím, že se mě W zeptala, jestli jsem někdy přemýšlela o tom, že bych spala s nějakým klukem. A skončilo to svěřováním se s našimi sexuálními zážitky s doby před tím, než jsme spolu začaly chodit. Přestože jsem vždycky, a i v tu chvíli výslovně řekla, že nechci vědět naprosto nic, něco jsem se dozvěděla. A tak trochu to se mnou otřáslo. Dozvěděla jsem se, že skoro půlka mýho života byla jedna velká, nesmyslná, pomýlená, smutná, zasraná lež.

Ale

9. února 2014 v 23:25 | Janie
Možná, že si to myslí každá zamilovaná osoba, ale už od začátku mám pocit, že náš vztah je nejdokonalejší ze všech. Trvá už asi deset měsíců (teda aspoň W to tak bere, osobně nevím, odkdy se to počítá) a pořád si myslím, že na světě neexistuje nikdo, kdo by se ke mně hodil víc, s kým bych byla radši a kdo by byl úžasnější než W.

Ale (tenhle článek neměl být vychloubačnou oslavou mé úchvatné přítelkyně, protože) dokonalost neexistuje. A v každý situaci je něco co ti vadí, a třeba je to něco co se nedá změnit. Důležitý ale je si uvědomit, že ty pozitivní věci jsou důležitější, a je jich mnohem, mnohem, mnohem víc.

Hlavně si k hlavě nedávej hlavně

1. února 2014 v 13:21 | Janie |  o ničem
Poslední den tohohle pololetí jsem plánovala už dlouho předem. Nejdřív jsem šla W vyzvednout domů, kde jsme nakonec zůstaly dýl, než jsme plánovaly (hahaha), a potom jsme šly na koncert. Vlastně to byl koncert více kapel, ale já jsem tam šla - samozřejmě - kvůli Chaotic. (Pořád je beru za jednu ze svejch nejoblíbenějších kapel.) Přišly jsme asi v osum a povídaly si o různejch věcech a navzájem si říkaly, jak jsme do sebe zamilovaný, a tak, prostě jako normálně (haha!). V deset jsme šly k pódiu, kde zrovna začínal koncert. (Zjistila jsem, že Green Småtroll jsou neuvěřitelně nudný i naživo.) Potkaly jsem tam snad dvacet lidí z naší školy, z toho asi pět z naší třídy.

Garage days

21. ledna 2014 v 17:46 | Janie |  o ničem
Jsem v kapele. (Jakože fakt.) A včera jsme měly první zkoušku. Jmenujeme se Oxytocin a už máme jednu a půl vlastní písničky.

There she goes

8. ledna 2014 v 23:14 | Janie
There she goes again
Racing through my brain
And I just can't contain
This feeling that remains...

Původně to byla óda na drogy, inspirovaná Velvetama, ale od Sixpence None The Richer to protě zní jako vyznání lásky nějaký dokonalý holce. (Což je u kapely hrající tzv. christian rock přinejmenším pozoruhodný.)